Je to asi nejstřeženější hranice na světě a zároveň linie, která vymezuje snad nejmarkantnější rozdíl mezi blahobytem a bídou, mezi svobodou a diktaturou.
Demilitarizovaná zóna však už dávno není demilitarizovaná. Naopak, podobně jako železná opona z dob studené války je přímo prošpikovaná vojáky, transportéry, džípy a vrtulníky a dostat se do ní není jednoduché.
Na severní straně je to prakticky nemožné. Jen jednou za několik měsíců se na hraniční Věži sjednocení setkávají příbuzní z obou stran dělící čáry.
"Spolupráce mezi oběma stranami hranic je ale stále intenzivnější," tvrdí Kim Jin-sun, guvernér jihokorejské provincie Kangwon.
"Pořádáme různá fóra, organizujeme ekonomickou pomoc i setkání rodin," vypočítává. "Severní Korea podporuje naši kandidaturu na pořádání zimní olympiády 2010, usilujeme i o vytvoření společné reprezentace."
Smělé plány regionálních politiků však narážejí na mnohem tvrdší realitu. Mezi KLDR a Jižní Koreou stále oficiálně neskončila válka, padesát let panuje jen příměří. V posledních měsících obnovilo napětí úsilí KLDR získat jaderné zbraně. A sama Jižní Korea nemá ve svém postoji k severním sousedům jasný názor.
Provincie Kangwon na severovýchodě Korejského poloostrova je na světě unikátní. Je to jeden z mála správních útvarů, rozdělených mezi dva znepřátelené státy. Zdejší hranice střeží jen Korejci a je to znát.
Všude panuje relativní klid, skupinky návštěvníků se zdánlivě bez zájmu vojáků dívají na druhou stranu hranice. Když se však na Věž sjednocení vydá výprava z KLDR, nerozlučnými průvodci vybraných obyvatel jsou tajní policisté. Na západě, kde hlídají jihokorejskou hranici Američané, to vypadá jinak.
"Vyvarujte se všech ukvapených a podezřelých pohybů! Mohlo by to z protější strany být pojímáno jako akt agrese," varují naoko přísní mariňáci.
Jednotky se často střídají před očima turistů, návštěva zóny je tady mnohem větší show. I tak se stále víc Korejců dívá na přítomnost Američanů v zemi nelibě.
"Naše vláda musí Američanům jejich pobyt hradit. Navíc mají základnu přímo v centru Soulu, a kvůli tomu, aby tam nebylo vidět, se nesmějí v okolí stavět žádné vyšší budovy," stěžují si obyvatelé hlavního města.
Stejně jako Němci v sedmdesátých letech mají dnešní Korejci tendenci pohlížet na sousední režim přátelským okem. Jako by i v den padesátého výročí uzavření příměří zapomínali, že v KLDR panuje pořád stejný totalitní systém, dnes asi nejtvrdší na světě.
"Ani jedna ze stran nechce, aby napětí v oblasti eskalovalo," říká guvernér Kim. Ale jak garantovat stabilitu jednáním s nevyzpytatelnými severokorejskými vůdci, netuší ani on.
Nejpřesvědčivěji ze všech hlasů tak zní lakonická poznámka ležérně pokuřujícího amerického strážce hranic: "Takhle to tady bude vypadat ještě hodně dlouho."
 Hranici střeží i sochy, vedle panny marie stojí na jihokorejské straně i socha tradičního mnicha z východní asie. |
 Lukostřelci sice hranici nechrání. Tento tradiční sport ale provozují i v blízkosti hranic, tak jako tento korejský dvojník amerického prezidenta george bushe. |
 Pohled do severní koreje, polostrov vpravo je přesně na hranicích. |
 Pamětník korejské války z roku 1953. |
 Demilitarizovaná zóna je plná vojáků i policistů. |
 "Sjednocení", hlásá nápis vysekaný z keřů na jižní straně hranice, který je viditelný z KLDR. Olympiáda 2010 má podle Korejců přispět k míru a stabilitě v oblasti. |
