Kdo je však Dimun a co z něj pošlo? Kdo se chce pobavit, seznámí se s jeho tragédií: Při vytlačování neznámého bílého auta došlo v Dimunově těle k přítomnosti zbytkového alkoholu zaviněného přáteli, kteří zachraňovali Dimuna zdecimovaného dva dny předtím kritikou předsedy vlády, pravého pachatele nehody.
Přeloženo do řeči lidí, zní totéž stručněji: ožral se a naboural. Předseda vlády u toho nebyl.
Dimun je věc málo známá. Ví o něm jen znalci politiky. Je to lobbista, podržtaška, rádce a expert. Politika je takových červotočů plná. Na fotografii činitele stávají opodál, zadumaní, ale ve střehu.
Má-li činitel úspěch, bývají jich celé roje. Usedají na politika, lezou mu do uší i očí, sajou z něj nektar, olizují pel. Uvnitř politiků si hloubí chodbičky, vykusují v nich malá doupátka, kde přebývají, a kladou vajíčka, dokud je politikovi dobře.
Když se časy zhorší, přeskočí do jiného politika a zase hloubí a vykusují, dokud politik nezačne chřadnout a nezcepení.
Čím se krom vyžírání politika zevnitř zabývají, není jasné. Nic neprodukují, nemají nápady. Mají sice aktovku, ale neživí se předkládáním spisů, nýbrž jen předkládáním drbů.
Politici mají o tyto experty ohromný zájem, protože je k ničemu nepotřebují. A nepotřebná věc má v politice vždy vysoký kurz. Experti nemohou nikomu pomoci, zato nabízejí zničující rady.
Dimun sám dovedně zahubil ministra Němce. To zaujalo expremiéra Paroubka a také se chce dát od Dimuna zahubit. Nu, proč ne. Ministra Němce oddělal Dimun pěkně, sám Němec by to nedokázal lépe.
Nad politiky se jich vznášejí hejna. Často ani není jasné, co je červotoč a co politik. Pozná se to až při politikově pádu – co leží na zemi, je politik, co radostně vzlétá na dalšího politika, je poradce červotoč.
Jakou mají červotočové odbornost krom toho, že překroutí každé své opilství v dramatický politický střet? Odbornost nemají žádnou a v tom právě jejich odbornost vězí. S chutí se pustí do čehokoli. Protože ničemu nerozumějí, nemají zábrany znalostí a vkusu.
Důležitý je jen jejich obličej – musí vyjadřovat zasvěcenost a tajemnost. Když se jich na něco zeptáte, zachmuří se. Naznačí, že se mohou zmínit Džordžínovi. Včera jim volal Topol. Nevěděl si rady. Hrad je prý pro, ale brzdí to Jakl. Visí v tom miliony. O těch ví Bursík. Ale lítá tam ta jeho bloncka. Tu zhasnem, šklebí se červotočové jako skuteční gangsteři.
Vidíte, že jejich znalosti ničeho jsou obrovské a že mají obrovské možnosti. Hodí lano Putinovi. Znají senátora, který se stýká s tetou Bushe. Tohle všechno vylíčí, vypijí u toho (na váš účet) řadu panáků, sednou do auta, rozjedou se a nabourají. Hned začnou telefonovat.
Vinen je Bush, bloncka či kluci z Aše, kteří mají dráhu k Havlovi. Tito neviditelní vyžírkové a červotočové, poradci a taškonošové, brzy politiky vyhubí. Nastane pak i pro ně zlá doba. Do koho se zavrtají, koho vyžerou? Komu zasvěceně řeknou: Hodím drát na Lidový dům?
Vždyť i tam už bude na podlaze ležet zevnitř Dimunem vyžraný Paroubek. Dimunem, co se právě opilý kvůli Topolánkovi naboural. Doufejme, že Topol, jak říká Dimun, půjde do tepláků. Temný pohled poradce to věští.