Počínat si každý z nás jako stát, dávno bychom zhynuli hlady. Stát má štěstí, totiž nás a naše peněženky.
Ovšem co jsou rekreační střediska a v nich promarněné miliony proti těm velkým ztrátám.
Třeba státem prohrané arbitráže, zahraniční nezaplacené či špatně prodané pohledávky, nebo to nejbolavější: armády státních zaměstnanců a jejich ustavičný nárůst!
Stát je firma velmi nákladná, nerentabilní, s nulovou chutí k úsporám a zvyšování produktivity.
Poslanci se ze všech stran obalili všelijakými úlevami, slevami, levnými obědy, letenkami zdarma. Celý tento vějíř požitků mají pod pokličkou zcela nesmyslné a zbytečné imunity, další středověké výsady. Nejinak ostatní státem placení lidé.
Ale pozor - stát je svého druhu samoživitel, na státní prebendy si nedají lidé sáhnout, jsou to také voliči, volí se a rozdávají si navzájem a ti zvolení to vědí. Hlasy u voleb se dávají podle státní štědrosti.
Nejlépe ze všech to ví premiér Paroubek, který otevřel státní náruč nejšířeji. Skoro každý od jeho vlády dostane do voleb nějakou tu stokorunu, nějaké haléře. Drobné dostaneme, velké zaplatíme.
Vysocí činitelé jsou obestřeni systémem "nepeněžního plnění", všelijakými nenápadnými příplatky, dávkami, výhodičkami a vymoženostmi, levným obědem počínaje, internetem zdarma konče.
Je to podivný zvyk ze socialismu, kdy se věřilo, že peníze postupně vymizí a nepeněžní dobrodiní státu je nahradí. Poslanec chlemtající levný oběd - dar od státu - je tvor ponížený.
Stát však potřebuje činitele důstojné. Odstraňte, páni, všechna pobočná obročí a podivná županská práva prvních nocí pro všechno to úřednictvo, poslanectvo a jiné činitelstvo. Důstojnost se k vám vrátí.
