Politický vězeň Jiří Wolf držel koncem sedmdesátých let ve věznici v Minkovicích hladovku, Josef Vondruška ho prý každý den zbil. "Na zvláštním oddělení nás bili všichni dozorci a Vondruška se rozhodně nedržel zpátky," vzpomíná Wolf.
V pondělí vyzval bývalého bachaře, aby odešel ze Sněmovny. Vondruška, na jehož minulost upozornily jako první Deníky Bohemia, však trvá na tom, že nikoho nešikanoval, vždy prý dodržoval zákon. "Cítím se bezúhonný, neklidné spaní nemám," řekl MF DNES.
Podle tehdejších vězňů využíval Vondruška násilí a tresty nejčastěji, když vězni neplnili normu. Byl totiž na jejich pracovních výkonech ekonomicky zainteresovaný.
Jako vychovatel rozhodoval Vondruška o tom, jaké uloží tresty a jaké odměny. Politického vězně Jiřího Gruntoráda trestal nejčastěji samotkou.
Za usnutí izolace
"Pracoval špatně a nevyužíval řádně pracovní dobu. V 03.00 hod. jsme jej přistihli, jak spí na pracovním stole," píše se v Gruntorádově spisu. Vondruška mu za to vyměřil dvacetidenní izolaci. Stejný trest od něj dostal i za to, když se pod jeho postelí našla smetáková tyč a násada od sprchy.
Minkovice, to byla v sedmdesátých a osmdesátých letech noční můra všech politických vězňů. I když měla být věznice nedaleko Liberce teoreticky mírnější, vězni se těšili, až budou za trest přeřazeni do nejtěžšího, valdického vězení. "Valdice byly oproti Minkovicím téměř ráj," vzpomíná Gruntorád.
Věznice pod Ještědem byla pověstná dlouhou zimou, polovičním přídělem jídla, otrockou výrobou sklíček do "křišťálových" lustrů a zlými bachaři. Josef Vondruška se podle Gruntoráda choval tak jako většina místních dozorců hůře k politickým vězňům než k obyčejným kriminálníkům.
"Zloději si chtěli jen ekonomicky pomoci, ale my jsme pro dlouholetého komunistu byli nepřátelé," tvrdí Gruntorád. Podle něj však Vondruška nepatřil k nejhorším bachařům.
Josef Vondruška se do Minkovic přihlásil hned po vojně, na počátku sedmdesátých let. I on sám tu byl zraněn. Když pomáhal překazit útěk vězňů, jeden z nich mu rozbil hlavu tyčí. "Nejméně od té doby začal vězně nenávidět," myslí si Gruntorád. Vondruška se do Sněmovny dostal letos za KSČM především díky velkému množství preferenčních hlasů.
Vondruška: Jen jsem aplikoval předpisy
Někteří bývalí političtí vězni vás obvinili, že jste je jako dozorce ve věznici trýznil. Co k tomu můžete říct?Je to nesmysl. Vždycky jsem dodržoval literu zákona tak, jak byla tehdy stanovena. Se zákony jsme nic dělat nemohli, my jsme je museli vůči odsouzeným uplatňovat. Zákon nerozlišoval, kdo byl za co trestán, a já si nemohl vybírat, jaký režim budu vůči odsouzeným uplatňovat. Byl jsem tam zkrátka od toho, abych aplikoval předpisy.
A byly podle vás ty předpisy správné?
Každý na to může mít subjektivní pohled. Pokud se někdo v ústavu nebyl schopen vyrovnat s pořádkem nebo s pracovní kázní, tak samozřejmě přicházely kázeňské postihy.
Stěžuje si na vás například bývalý politický vězeň Jiří Gruntorád. Pamatujete si na něj?
Ano, na něj si vzpomínám. To, co říká, jsou takové historky starého zbrojnoše. Když třeba tvrdí, že jsme jim při prohlídkách strkali prst do konečníku, tak to je absolutní nesmysl.
Vy si tedy nejste vědom, že byste někomu z vězňů ublížil?
Nějaký vězeň může takový pocit mít, ale já jsem si opravdu nikdy nedovolil jít mimo dikci zákona.
Nemyslíte, že byste měl kvůli svému působení ve vězení ze Sněmovny odejít?
Mě nikdo, ani pan Gruntorád, neosočil v tom smyslu, že bych porušil zákon, že bych byl nějaký zločinec. Spíš to hrají na tu morálku. Já se ale se svou minulostí nikdy netajil. Ve volbách jsem získal důvěru, tak přece najednou neodejdu.
A po morální stránce se cítíte bezúhonný?
Naprosto bezúhonný. Neklidné spaní kvůli tomu určitě nemám.
