Brožíkovi nejdřív v roce 1994 koupili a následně - bez využití bankovního úvěru či půjčky - zrekonstruovali dům v Rokycanech. Za starý nízký domek zaplatili podle údajů z katastru nemovitostí 780 tisíc korun. Dnes má vila podle střízlivých odhadů hodnotu minimálně 2,5 milionu korun.
Orok později rodina získala polovinu rozsáhlého rekreačního areálu v chráněné oblasti v nedalekém Zbirohu. Jak? Smlouvy dostupné na katastru ukazují, že docela krkolomně. Nejdřív vznikla česko-německá firma Bauer Bau International, kterou zastupoval Brožík, v té době už poslanec ČSSD.
Její jedinou aktivitou byl v lednu 1995 nákup zmíněných pozemků ve Zbirohu. Vzápětí firma nejspíš usoudila, že jí bude areál (známý díky léčbě otylých žen) k ničemu, a rozhodla se ho prodat. Zájemce našla ihned: rodinu Brožíkových.
A tak 20. listopadu 1995 František Brožík na straně prodávajícího a Miroslava Brožíková na straně kupující uzavřeli smlouvu o prodeji areálu. Na nevýhodnost obchodu si rodina stěžovat nemohla. Brožíkovi přišli k rozsáhlému majetku (23 hektarů pozemků s chatkami a restaurací) o milion a půl levněji, než jaká byla kupní cena odhadnutá znalcem.
Zaplatili totiž dva miliony, zatímco posudek mluvil o ceně 3,5 milionu. Firma Bauer Bau International, kde rozhodující slovo měli němečtí vlastníci, od té doby žádnou činnost nevyvíjí. Zůstala však zapsána v obchodním rejstříku.
Místopředseda sněmovny Brožík se o pozemcích ve Zbirohu odmítá bavit. Při setkání v Poslanecké sněmovně reagoval poněkud zmateně: "Ne, jestli vám jde o nějaký tyhlety, tyhlety... Žádný honičky na moji osobu." Později - na druhý pokus, tentokrát po telefonu - dodal, že nemá s pozemky nic společného: "Týká se to mé ženy. S tou firmou nemám už dávno nic společného."
Přitom podle svědectví Brožíkova kolegy-jednatele Bauer Bau Rudolfa Jedličky to byl právě dnešní místopředseda sněmovny, kdo připravoval prodej rekreačního komplexu své manželce. "Já jsem stavař, finance měl ve firmě na starosti on," uvedl Jedlička.
Proč vlastně Bauer Bau vznikla, když pouze nakoupila pozemek s chatkami, následně je prodala Brožíkové, a tím firma činnost ukončila, není ochoten nikdo vysvětlit. Rozhodující němečtí vlastníci se stejně jako Brožík odmítají o těchto obchodních operacích bavit.
Spolumajitel společnosti Ludwig Miedl nejprve tvrdil, že už si na obchod příliš nevzpomíná. Pak si však nechal poslat otázky faxem, aby po třech dnech řekl, že na ně stejně odpovídat nebude: "Nejsem povinen se s vámi bavit. Odpovím vám jedině za peníze. Pošlete mi svou nabídku a pak se můžeme bavit dál." Jasné je, že to nebyli Brožíkovi, kdo firmě za rozsáhlý areál zaplatil.
Spolu s Brožíkovou totiž pozemky kupoval jejich příbuzný Luboš Nosek, který však tvrdí, že celý obchod financoval on. "Oni znali původní majitele, já měl peníze. Tak jsem jim na to tehdy půjčil. Bylo to zhruba 750 tisíc, ale tak z padesáti procent už mi to vrátili," řekl Nosek.
Tvrdí, že chtěl před sedmi lety společně s Brožíkovou provozovat u Zbiroha rekreační zařízení, ale nakonec z toho sešlo. Areál je - s výjimkou občasných otevíracích hodin v restauraci - dodnes nevyužitý. Jeho hodnota ale poroste, což potvrzuje rokycanský odborník na nemovitosti Milan Šedivý. "Cena by ještě stoupla ve chvíli, kdyby areál rozparcelovali a prodali," řekl Šedivý.
Noskovi a Brožíkové v rozdělení pozemku nic nebrání. "Není tam žádné omezení, mohou to klidně prodat k rekreaci dál," potvrdil vedoucí stavebního odboru Městského úřadu ve Zbirohu Zdeněk Mlnařík.
Brožíkovu nechuť zveřejňovat své majetkové poměry dokumentuje i to, že přiznání o vedlejších příjmech až na jedinou výjimku v roce 2001 neodevzdává. Zapřel tak i skutečnost, že manželka podniká v oblasti účetnictví a daňového poradenství, a své statisícové příjmy z dozorčí rady ČEZ a Fondu národního majetku.
Když se na něho před měsícem - stejně jako na jiné politiky- obrátila MF DNES s majetkovým dotazníkem, Brožík se s ním vypořádal rychle: "Nemám chuť se o tom bavit."
