Zcela schválně a úmyslně neuvádím autory těchto citátů, a zcela úmysně nebudu uvádět autory dalších citátů a úvah našich poslanců a politiků, kterými se ještě budu zabývat. Zdá se totiž, že je to opět jedna z otázek, které sjednocují naší zdánlivě zaseklou politickou scénu, bylo by nefér se navážet do jednotlivců, a jednotlivých politických stran.
Jestli v naší poslanecké sněmovně v něčem panuje nerozborná jednota, pak jsou to privilegia našich volených zástupců. Ano, sem tam se najde poslanec, který tu jednotu trochu naruší, sem tam se najde dokonce i poslanecký klub, který se neukázněně vymkne z řady, sem tam se najde strana, která na tu či onu výhodičku nereflektuje, tedy hlavně verbálně nereflektuje, sem tam se v sněmovně dokonce zvedne i mírná vlna morálního fundamentalismu, obyčejně tehdy, kdy je možno poukázat na poklesky politických oponentů, ale takové hlasy obvykle záhy umlknou, takové vlny se záhy utiší a nastane klid před další bouří, která dříve či později opět vypukne.
Pokud se najde někdo, ať už je to naštvaný občan, novinář, nebo dokonce nějaký nesolidární poslanec, který se nad tím vším pozastaví, vystavuje se nebezpečí, že bude považován za demagoga. Pokud je na ten či onen právě aktuální problém dotázán poslanec novinářem, stane se to, co popsala Jana Bobošíková v nedělní Sedmičce, a co jistě potvrdí kterýkoliv její kolega z kterékoliv jiné televize, kteréhokoliv jiného radia, z kterýchkoliv novin. Dotázaný poslanec
souhlasí s novinářem, že takové výhody se mohou jevit jako nespravedlivé, pan poslanec sice hlasoval proti zrušení tohoto či jiného privilegia, ale je samozřejmě pro změnu, věc je ovšem třeba řešit vcelku, systémově. Jiný přítomný politik je samozřejmě proti, ale neptejte se jej, ptejte se těch ostatních, musí si to obhájit oni. A pokud podobná otázka padne příští týden, uslyšíme stejná slova, všichni jsou tím znepokojeni, jen je třeba počkat na systémovou změnu, jen je třeba se otázat někoho jiného.
Poukazovat na privilegia ústavních činitelů,zejména poslanců, v době, kdy se, samozřejmě že proto, že si to žádá Evropská Unie, se zvedá daň z přidané hodnoty, kdy je nutno zatáhnout za záchranou brzdu a snížit nemocenské dávky občanů o polovinu, v době kdy je každý občan naší republiky zatížen dluhem, který bude znamenat, že velká část jeho budoucích daní nebude použita v jeho prospěch, ale bude vyplacena ve formě miliardovách úroků na státní úvěry, je demagogické.
Jistý poslanec nám před nedávným časem, čirou náhodou právě v témže televizním pořadu, v podobné souvislosti, vypočítal, že platy a ostatní finanční výhody poslanců jsou tak minimální složkou státního rozpočtu, že je bezpředmětné se o nich bavit v souvislosti s celkovými státními výdaji.
Ten pan poslanec měl pravdu, i kdyby byla odbourána všechna privilegia a všechny finanční příspěvky poslancům, i kdyby se dokonce poslanecký plat snížil o polovinu, nebude to asi znamenat ani korunu úlevy pro jednotlivé občany a jejich rodiny.
Jenže o to zde nejde.
Jde o to, že drobný podnikatel je žádán, aby se, v zájmu celku, smířil s tím, že bude zatížen vyššími dávkami a daněmi. Není jiné cesty, žádá to od něho možná právě ten poslanec, který se nemůže vzdát finančního příplatku na cestovné, i když je uživatelem služebního automobilu, a je mu placen benzin, pojistné a všěechny ostatní náklady spojené s jeho užíváním.
Jde o to, že důchodce je žádán, aby se, v zájmu celku, smířil s tím, že si za svůj důchod koupí ještě méně než ještě před rokem, že jen zvýšení poplatků za telefon (zvýšení poplatků, které jak mu pan poslanec vysvětlí není ve skutečnosti zdražením), který je někdy jeho jediným spojením se světem, pohltí za několik měsíců celoroční valorizaci jeho důchodu. Žádá jej o to možná právě ten poslanec, který právě žádá o zvýšení svého poslaneckého platu, (který je možná dvacetkrát vyšší než průměrná penze), před tím, než bude na přechodnou dobu jeho plat ne snížen, ale pouze zmražen.
Jde nejen o peníze, jde i o to, že obyčejný občan si nesmí dát v pracovní době pivo k svačině, jsou pro to dobré důvody, se kterými souhlasim, alkohol skutečně nepatří na pracoviště.
Dosud jsem se ale, asi dost naivně, domníval, že i poslanecká sněmovna je pracovištěm. Asi není, a asi jen poslanci jsou dospělí lidé, jen oni mají k alkoholu ten správný přístup, každý sám v sobě. Na nedospělého a nezodpovědného občana ovšem musí platit zákon.
Pokud snad čtenář soudí, že poslanci neprojevují dost solidarity, velmi se mýlí. I v době největšího politického napětí, ve chvíli, kdy se rozhoduje o osudu vlády, dokáží v sobě najít tolik solidarity, že se poslanec vládní koalice zřekne hlasování, a nechá se "vypárovat", protože opoziční poslanec není v opilosti schopen mačkat hlasovací tlačítko, dovedeš si čtenáři představit dokonalejší projev nezištnosti a solidarity?
Ano tento článek je demagogický. Tak demagogický, že je mě z něho tak trochu špatně. Něco tak demagogického jsem v životě nenapsal, a málo kdy četl.
Přesto jsem se snažil být objektivní, alespoň v tom, že nechci ukazovat prstem na jednotlivce a strany. Nemluvím o tom, zda reforma je tím pravým ořechovým, nemluvím o tom, zda souhlasím nebo nesouhlasím se zadlužením, které bude mít její dopad na státní rozpočet a na občany a jejich rodiny je oprávněné a potřebné. Mám na to silné názory, které jsem popsal, a budu popisovat jinde, ty ale do tohoto článku nepatří. Faktem je, že utahovat si opasky budeme, ať se nám to líbí či ne, a faktem je, že poslanci budou velmi pravděpodobně čekat na systémové řešení, se kterým všichni z nich souhlasí, a které všichni z nich považují už třináct let za potřebné a nutné, ať už je to otázka cestovného, nebo skutečně ve světě ojedinělé poslanecké imunity.
Doufám, že alespoň malá kapka z tohoto moře demagogie dostříkne až do sněmovny, doufám, že se najde dost poslanců, od rudé až po modrou, kteří se zachovají trochu demagogicky, vystoupí před sněmovnu, a prohlásí, že se chtějí vzdát svých privilegií, ať už finančních, nebo právních, že je chtějí skutečně omezit na nezbytné a oprávněné minimum, doufám, že o tom začne důstojná diskuse, a že se poslanci začnou chovat jako dospělí lidé, a doufám, že to udělají dříve, než bude pozdě.
Může se totiž stát, že po mě přijde jiný demagog, a ten se nezakecá, ten bude skutečný sekáč.
