Rozmluvu mezi Nixonem a jeho bezpečnostním poradcem po návštěvě izraelské premiérky Goldy Meirové v březnu 1973 zachytilo tajné nahrávací zařízení, které si prezident nechal nainstalovat v Oválné pracovně.
"Emigrace Židů ze Sovětského svazu není cílem americké zahraniční politiky," řekl tehdy Kissinger. "Jestli v Sovětském svazu posílají Židy do plynových komor, není to starost Ameriky," dodal protřelý diplomat. "Já vím, nemůžeme kvůli tomu přece vyhodit svět do povětří," souhlasil se svým poradcem Nixon.
Nahrávky, jejichž část tento týden zveřejnila Nixonova prezidentská knihovna a muzeum, svědčí i o prezidentově pohledu na národnostní menšiny a různá etnika.
Nixon: Irové neumí pít, Židé jsou protivní
"Nemám žádné předsudky, ale zjistil jsem, že každý národ má jisté rysy," vykládal 13. února 1973 Nixon svému poradci Charlesu Colsonovi. "Například Irové neumí pít. Prakticky každý Ir, kterého znám, je sprostý, když se napije. A ti praví Irové obzvlášť," poučoval Nixon svého poradce.
Nahrávky z Oválné pracovnyPoslechněte si Nixonovy rozhovory v angličtině |
"Židé jsou velmi agresivní a drsní a mají protivnou povahu," vysvětloval o chvíli později. Nixon byl podle Listu The New York Times známý svojí nechutí k Židům, včetně těch, kteří sloužili v jeho týmu jako byl Kissinger.
"Je to ta jejich latentní nejistota. Většina Židů si je nejistá. A proto si musí stále něco dokazovat," svěřil se jindy Nixon sekretářce se svým postřehem, že jeho židovští poradci trpí komplexem méněcennosti.
Nixon se také netajil s tím, že na rozdíl od svého ministra zahraničí Williama Rogerse má jiný názor na černošskou otázku. "On tvrdí, že se lepší a naši zemi nakonec posílí, protože jsou fyzicky silní a někteří z nich i chytří. Podle mého názoru k tomu ale nedojde dříve než za 500 let," svěřil se prezident své sekretářce.
Nahrávky pochází z kritického období pro Nixonovu administrativu. Prezident v té době vzdoroval aféře Watergate, kvůli které 8. srpna 1974 jako první prezident v dějinách Spojených států rezignoval. Podle ředitele Nixonovy knihovny Timothyho Naftaliho zbývá uveřejnit ještě 400 hodin nahrávek.