zápachu odmítl naložit. Vědě tak musel posloužit obyčejný trakař.
Nakonec co mohlo, to shnilo, a ani amatérské fotografie nevyšly, takže zbyla jen stažená kůže a lebka. Nicméně alespoň podle náčrtků rybu zařadil amatérský ichtyolog J. L. B. Smith a pojmenoval Latimeria chalumnae (latimerie podivná). V březnu 1939 pak o ní v britském časopise Nature vychází první zpráva.
Od té doby se podařilo ulovit okolo stovky latimerií, část jedné z nich studovali koncem sedmdesátých let i bratislavští odborníci. Tato "živá zkamenělina" s rodokmenem dlouhým stamiliony let se vyznačuje silnými dlouhými ploutvemi (budoucíma "nohama") a především spojením nozder s ústní dutinou, díky němuž se mohly z plovacího měchýře vyvíjet plíce. Je zatím jediným známým zástupcem skupiny, ze které vzešli první suchozemští obratlovci.
Usnesením československé vlády byla 7. března 1924 zřízena Národní rada badatelská. Spolu s již fungujícími Královskou českou společností nauk (oficiálně založenou roku 1784), Českou akademií věd a umění (1890) a Masarykovou akademií práce (1920) dokončila institucionalizaci vědy a výzkumu ve svobodných českých a slovenských zemích. Těsně před svým zánikem roku 1952, kdy byla založena ČSAV, měla 193 členů ve 20 odborech.
Nikola Tesla má vážnou konkurenci; Michail Osipovič Dolivo-Dobrovolskij, Rus působící v Německu, získává 8. března 1889 patent na trojfázový indukční motor s klecovou kotvou, který - jsa konstrukčně i provozně jednoduchost sama - zůstane dodnes jedním z nejpoužívanějších typů elektromotorů. Za dva roky pak konstruktér i kvůli němu vybuduje na technické výstavě ve Frankfurtu nad Mohanem první vedení střídavého proudu.
12. března 1849 je na železniční trati Český Brod - Praha poprvé v praxi vyzkoušen "ambulantní telegraf" - přenosný přístroj schopný snadného napojení v kterémkoli místě vedení. Podnětem k jeho vzniku se nejspíše stala nedávná srážka vlaků, v jednomž z nich fyzik českého původu Julius Vilím Gintl převážel telegrafní přístroje pro právě dokončené spojení Praha - Vídeň. Po ošetření šrámů vážený pan profesor vídeňské univerzity naložil své přístroje na vozík a pěšmo je dopravil do centrály na Státní nádraží (dnes Praha-Střed). Až tam je tehdy totiž mohl připojit a vyslat do Vídně depeši - o železničním neštěstí u Běchovic.
