Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Portréty osobností v Domě fotografie

  11:23aktualizováno  11:23
S t a r é M ě s t o - Výstava Portréty známých osobností v Domě fotografie Josefa Sudka v Maiselově ulici ukazuje různé možnosti portrétní fotografie. Slavné tváře na černobílých i barevných snímcích dokumentují, jak se ten či onen tvůrce s portrétem vypořádal, případně k čemu dokázal fotografovanou osobnost přinutit. Nezaměnitelný styl prezentují barvité fotografie Davida Krause, známé z titulních stran Reflexu. Petr Škvrně proměnil Václava Klause v bezdomovce, Karlu Gottovi dal do ruky bačkory a polonahou Báru Basikovou posadil na záchodovou mísu. Jadran Šetlík vsadil tváře Václava Hudečka či Dagmar Havlové do zlatých rámů.

Výstava je o kontrastech a v ostrém rozporu se vší tou barevností jsou technicky dokonalé černobílé portréty Pavla Kohouta či Václava Havla z dob disentu od Oldřicha Škáchy, Jacqueline Bissetová na snímku Čechoameričana Oty Richtera či vycizelované detaily tváří Güntera Grasse nebo Andreje Tarkovského na fotografiích Andreje Reisera.


Velká výstava portrétů ještě musí přijít
Rozhovor s kurátorkou výstavy Danielou Mrázkovou


Kurátorka a publicistka Daniela Mrázková připravila výstavu Portréty známých osobností mimo jiné i pro potřeby workshopů o portrétní fotografii, které pořádá magazín Fotografie. Tvrdí, že neměla ambice ukázat českou portrétní fotografii v celé její šíři, ale že si při přípravě výstavy uvědomila, že jde jen o jakousi předehru ke skutečně velké, kompletní výstavě na téma portrét. Ta se už začíná chystat.

Výstavě dominují obrovské nepřehlédnutelné fotografie Jadrana Šetlíka, přímo esence kýče. Dá se říci, že takové pojetí dominuje současné české portrétní fotografii?

Hlavní motivací výstavy bylo ukázat nejrůznější přístupy k portrétům známých osobností. A to opravdu nejrůznější. Šetlík ve zlatých rámech je přesně odrazem naší doby, to pozlátko lidi chtějí, tu senzaci a gloriolu kolem lidí taky. Šetlík řadu lidí dráždí, ale do výstavy současného portrétu známých lidí patří. V případě často skloňovaných jmen, jako je David Kraus, Petr Škvrně, František Ortmann, můžeme polemizovat s jejich prezentací, podle mne je to někdy velmi stylizované, velmi barevné, velmi hrané. Nicméně to je přesně ta fotografie, která působí na mladou generaci. Nadanou portrétistkou je Petra Skoupilová, dělá na vysoké estetické úrovni ateliérový portrét, umí citlivě využít toho abstrahujícího momentu černobílé fotografie. Citlivým portrétistou je třeba Herbert Slavík. Ty fotografie jsou tiché, chytré, esteticky vyvážené, je to dobrý příjemný portrét s duší.

Kdo dnes fotografuje portrét? Existuje vůbec portrétní fotografie bez úzké vazby na média?

Řekla bych, že téměř ne. Jde obvykle o zakázku a faktor, že portrét musí cosi prodávat, je velice limitující. S tím se ale nedá nic dělat. Když přebíral v roce 1995 jednu z hlavních cen World Press Photo za portréty hollywoodských hvězd český Američan Antonín Kratochvíl, říkal mi, že dnes je známá tvář nejrozšířenějším symptomem doby v médiích. Zatímco ještě nedávno prodávala časopisy událost - hladomor, války, neštěstí, dnes je to slavný obličej. A jak říká Kratochvíl, přes ten se dá prodat všechno, od dámských vložek až po ideje. I u nás se vývoj ubírá tímto směrem. Vyrostli lidé specializovaní na portrét. Ale tradice je tady rovněž velmi silná. Například Václava Chocholu slavní lidé vždy zajímali. Dělá takzvaný enviromentální portrét, nevytrhuje fotografovaného z jeho prostředí. S Chocholou pak ostře kontrastují portréty Andreje Reisera. To je velmi úspěšný fotograf, spoluzakladatel agentury Bilderberg v Hamburku, posledních čtyřicet let žil v Německu a byl tam jedním z nejzaměstnanějších fotografů. On se snaží tváře totálně oprostit od prostředí, fotografuje je na bílém pozadí.

Titulním stranám českých časopisů však zatím až na výjimky dominují prvoplánové, neinvenční, často vyloženě špatné fotografie. Stojí vůbec někdo o opravdu dobrý portrét?

Je to o penězích. Oproti našim fotografům, kteří fotí rychlovky a mají na to maximálně pár hodin, může fotograf v zahraničí pracovat třeba několik týdnů. Navíc za ten portrét může řadu týdnů nebo měsíců žít. Taky je to o zadání. Zákazníkům portrétistů nejde většinou o žádnou vnitřní psychologii portrétu. Je to rovněž o lidech, kteří fotografie vybírají. V některých českých novinách a časopisech už existují fotoeditoři, podle mého názoru však jejich profese nemá takovou váhu jako v zahraničí. Většinou jde o bývalého redaktora nebo aktivního fotografa, což není zrovna to pravé. Ale i tady se pomalu vytvářejí skupiny zákazníků, kteří si vybírají své časopisy taky podle kvality fotografií. A bude jich čím dál víc.


Fotograf v zahraničí může podle kurátorky výstavy Daniely Mrázkové žít z honoráře za portrét týdny či měsíce. (19. 3. 2001)

Na výstavě prezentuje své fotografie i fotografka, které si říká Zlatuše. Zde stojí u svého autoportrétu. (19. 3. 2001)

Fotografie Alana Pajera, který zachytil prezidentský pár v těch nejobyčejnějších chvílích. (19. 3. 2001)

Zpěvačka Bára Basiková očima Petra Škvrněho. (19. 3. 2001)

Modelka Simona Krainová stála před objektivem Jadrana Šetlíka. (19. 3. 2001)

Jednu z mezinárodních osobností, jejichž portréty jsou na výstavě k vidění, Billa Clintona, zachytil fotograf MAFY Herbert Slavík. (19. 3. 2001)

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Protestní setkání školských odborů a zástupců vysokých škol a asociací ve...
Vysoké školy chtějí přidat nejméně tři miliardy, jinak přijdou protesty

Vysoké školy očekávají, že jim vláda v rozpočtu na příští rok přidá alespoň tři miliardy korun oproti loňskému roku. Pokud přidá méně, jsou připraveny...  celý článek

Ministr životního prostředí Richard Brabec v pořadu Rozstřel (22. září 2017)
Brabec v Rozstřelu: Česko v posledních letech výrazně vysychá

Jako ministr životního prostředí dohlíží na kotlíkové dotace či program Dešťovka. Zároveň je místopředsedou hnutí ANO a po odvolání Andreje Babiše z vlády také...  celý článek

Arménské státní vyznamenání, který obdržel český poslanec Robin Böhnisch...
Poslanec Böhnisch získal arménské vyznamenání za odsouzení genocidy

Poté, co poslanec Robin Böhnisch (ČSSD) prosadil Poslanecké sněmovně usnesení o odsouzení arménské genocidy, dostal v Jerevanu státní vyznamenání. Usnesení,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.