Snaha o záchranu ČTV zvýšením poplatků je od pana ministra dojemná. Místo, aby se zasazoval o dávno slíbené zeštíhlení televize, zefektivnění řízení, zrušení zbytečné a nefunkční mediální rady, kde se prosazují více politické zájmy, než kontrola nad ekonomickou situací ČTV, se ministr nerozpakuje tyto problémy opět přenést na ty dobráky ještě platící televizní koncesionáře. Přitom je evidentní, že každá rodina dnes zcela jistě vlastní televizní přijímač a více než polovina rodin za přijímač neplatí. Neměl by svou snahu pomoci finančně televizi přenést více do této oblasti a navrhnout opatření, kde konečně již bude platit každý koncesionář? Nebo snad čeká, až se díky jeho návrhu o zvýšení poplatků, pokud projde, obrátí některý naštvaný koncesionář na úřad pro ochranu hospodářské soutěže se stížností zneužívání monopolu při výběru koncesionářských poplatků, kdy se díky špatnému zákonu přenáší celá finanční zátěž pouze na menšinu platících koncesionářů?
Možná by také celé věci prospělo přehodnotit zbytečné držení dvou televizních kanálů, když z průzkumů je zcela evidentní, že na ČT 2 se dívá zanedbatelné množství občanů. Skladba programů na tomto kanálu mnoho lidí nezaujme. Jistě by prodání licence vylepšilo státní rozpočet, zásobilo přebytečnou technikou ČT1 a došlo by k razantnímu snížení nákladů. Pak by současný poplatek vystačil ještě na dlouhá léta a podpořila by se i nová televizní tvorba. Zvýšit poplatky, když se špatně a neprofesionálně hospodaří nebo řídí, dovede opravdu každý. Zaměřit se na podstatu věci, riskovat svou pozici a jít důsledně za svým cílem již málokdo.
- středa 11. prosince 2002
- 1