Vyjadřuje se jasně, přitažlivě, dovede míchat pravdu a ideologii do chutného koktejlu. Jeho slova o důrazu na poctivost budou stále dokola opakována, zesměšňována, překrucována. Ale budou vnímána. Oproti jiným předsedům se Klaus má jako žulová socha proti stínům.
ODS, to je především Klaus. Ne však výhradně Klaus. Elita občanských demokratů dokáže působivě vyjádřit liberální ideologii. Slova o slabém státu, o chudém rozpočtu, o snížení byrokracie musí znít uším středního stavu jako Óda na radost. Ideologie je jasná, nedvojsmyslná, tedy alespoň v ústech a na papíře.
Dobře se může ujmout i stále více zdůrazňovaná role občanských demokratů coby ochránců národních zájmů. Průměrný volič se do Evropy nehrne s nadšením. Vnímá ji spíše jako nutné zlo. Nyní má soucítící politiky, kteří mu říkají, jak může být hrdý na to, co dokázal.
Průměrný volič je však též hluboce otráven špínou, kterou na sebe kydají naši političtí hráči. ODS však z útočné demagogie neubrala ani špetku. Budoucí pravděpodobní koaliční partneři byli představeni jako bezectní a neschopní ješitové, prezident jako zapšklý divadelník, který naštěstí brzy dohraje.
Trvá fakty nepodložitelná paranoia vůči "novinářské lobby" a národní bance.
Kdyby byli soupeři schopni tento konfrontační tón zesměšnit, zasáhli by patrně slabiny Klausovy strany. Ta si křikem dodává mystickou sílu jako germánští bojovníci. Ivan Langer, ztělesnění namyšlené arogance, na kongresu zeslábl, avšak do funkce místopředsedy prolezl.
Opoziční smlouva a nedůvěryhodná minulost také nepřestaly občanské demokraty brzdit. Poslouchat, do jakého marasmu přivedla zemi socialistická vláda, a zároveň to, jak je opoziční smlouva skvělá, je stále komické. Kdo si pamatuje devadesátý pátý či šestý rok, může považovat pravicová hesla za čirou propagandu. ODS může znovu ustoupit před střapatými železničáři...
Klausova strana je zvláštní druh ptáka fénixe. Obvykle se rodí mladší. Tento se sice obrozuje, ale je stále popelavější.
