Dva muži a jedna žena teď spí, kde se dá. Dvaačtyřicetiletý Jan Pešta už ovšem plánuje, že se vrátí do svého stanu. Měl štěstí, podařilo se mu ho totiž uhasit.
"Teď jsem byl pár dní na ulici, protože mám psa, ale už půjdu zas spát do stanu. Myslím, že teď už si nikdo nic nedovolí," plánoval Pešta. Opakovaně děkoval policistům, hasičům, záchranářům i charitě.
Právě v charitním denním centru pro lidi bez domova tráví bezdomovci nejvíce času. Centrum však zavírá už v 15:30. Až sobotní požár, při kterém shořel jejich stan, udělal z Ladislava Baláže a jeho družky teď už skutečné lidi bez "domova".
"Zatím nouzově přespávám v nočním centru. Pak bych to rád nějak vyřešil, ve spolupráci s charitou se budu pro nás snažit něco najít," naznačil Baláž, který má popáleniny na obličeji a zraněnou ruku.
Fotogalerie |
Když mluví v množném čísle, myslí tím svou družku, která se zatím s těžkými popáleninami léčí v nemocnici. Hned po požáru se tam nechtěla nechat záchrankou odvézt a podepsala reverz. V pondělí se už však nechala přesvědčit a pomoc lékařů vyhledala.
Sehnat společné bydlení nebude lehké. "Pokud nechtějí opustit jeden druhého, tak jim nezbývá nic jiného než komerční ubytovna. V Blansku žádná ubytovna pro ženy nebo pro páry není," vysvětluje vedoucí blanenského denního centra provozovaného charitou František Kratochvíl.
To, že chtěl být se svou osmačtyřicetiletou družkou, přivedlo kdysi Baláže i do stanu. Na jižní Moravu přišel, když se mu v rodných severních Čechách nedařilo sehnat práci. Brzy se zabydlel ve zdejší velké komunitě bezdomovců a jednu dobu žil i ve vyřazených vagonech poblíž nádraží.
A právě tam potkal Peštu, který se na ulici ocitl vlastní chybou, neplatil nájem. "Protože jsme si už tenkrát pomáhali a věděl jsem, že s nimi nejsou potíže, vzal jsem je k sobě a nabídl jim volný stan," říká Pešta.
Ve stanu žili do soboty. Do chvíle, kdy je i o tento skromný domov připravili dva mladíci se sirkami a kanystrem benzinu (čtete dále).
