"Měli jsme strach, že padesátikilového Ponga samec zabije, protože ten v něm mohl cítit soka," přiznává Marek Ždánský, vedoucí gorilího pavilonu.
Pong totiž v Kataru žil od dětství sám, uzavřen v malé kleci uprostřed obří soukromé zoo arabského šejka. Poznal pouze lidi, kteří ho navíc krmili dorty, buchtami, dávali mu pít sladké limonády. Pong se tak nikdy nesetkal s jinou gorilou, netušil, jaká jsou pravidla tlupy. Nevěděl, co je to respekt k stříbrošedému dominantnímu samci. Právě tato neznalost ho mohla v zoo v Troji tváří v tvář metrákové gorile stát nebezpečné zranění, či dokonce smrt.
"Naštěstí zasáhla samice. Zachovala se opravdu jako supermáma. Začala Ponga bránit, sázel jsem na ni," říká nadšeně Ždánský, který po tři dny, kdy k nebezpečným konfliktům docházelo, raději v zahradě přespával.
Vypráví, že se Pong skutečně zachoval velmi naivně. Místo aby stříbrošedému samci dal najevo, že ho respektuje, pustil se s ním do nerovného boje. Odnesl si však díky zásahu samice, která se mezi oba samce postavila, pouze drobná zranění - poškrábané prsty a oděrky na těle.
I když Pong již vůdce tlupy začíná uznávat, přesto ještě hledá oporu u lidí, na které si příliš zvykl. "Musíme být drsní a dát mu najevo, že u lidí podporu nenajde. Musí se prostě učit gorilímu životu. Odkoukat od samce, jak se má chovat k samicím, jak se s nimi má pářit, musí se naučit už jen to, že je býložravec," vykládá Ždánský.
Od Ponga si trojská zoo slibuje především to, že se samicemi, v zahradě by se v nejbližší době měly objevit ještě dvě z Austrálie, založí rodinu.
 |
 |
 Šestiletý samec gorily nížinné Pong přicestoval do Prahy z Kataru. Před pražskou zoo jej vlastnil arabský šejk. |
 |
