Copak jsme slepí ? Proběhlo tolik poplašných zpráv o konci světa, mluví se už roky o tom, že lidstvo se dostává na bod zlomu. Veškerá veřejnost musí uznat, že se dějí věci, které svým rozsahem a povahou nemají obdoby. Tahle událost, která roztřásla CELÝ SVĚT je už něčím více než jenom zdviženým ukazováčkem. Nechci si hrát na proroka, ani nechci tvrdit, že třeba jen tuším.., ale jsem pozoravatel a snažím se v tom, co vidím okolo učit se číst. Aniž bych přibarvovala, faktem je, že razantnost jakýchkoli zásahů je čím dál větší. A pokud se diametrálně nezmění přístup je pravděpodobné, že se to bude stále stupňovat...až nakonec přeteče pohár.
Odmítám prijmou jakoukoli tragickou předzvěst, odmítám, protože vím, že teď to máme ve svých rukou. My všichni, i když je to těžké pochopit. Budeme -li plni touhy po pomstě, rozpoutáme nový koloběh zla. Bitvu jejíž konec nechci domýšlet. Buďme prosím prosti té zhoubné emoce. Pokusme se o jiný přístup, najděme ho. Takový který by ukončil to kolo nenávisti. Jsme přece bytosti pokročilého vědomí, máme k dispozici úžasné vědomosti ze všech oborů, civilizačně jsme na cestě vzhůru... a přesto v nás vítězí taková primitivní emoce. Použijme to, co známe, abychom našli východ z této zamčené skříňky.
Ano zločin a trest, tak to šlo od věků, ale právě proto, že je to stále stejná písnička po tisíce let, tak to asi nebude to pravé , ne ? Říkala jsem si proč nad takovými věcmi vlastně přemýšlet, vždyť stejně není v mé moci cokoli změnit (nebo ano?!?). Přemýšlela jsem a protože jsem člověk, který je přesvědčen, že věci se dějí z nějakého důvodu, došla jsem k prostému ale zásadnímu výsledku. Je to výzva.
Výzva, abychom se kolem sebe rozhlédli, každý jeden z nás. Rozhlédli a uviděli. Uviděli a dali se do práce. Teď a bez odkladů. Protože nevíme ani dne ani minuty...
Přeji nám všem hodně síly a odvahy.
