Zamítavé rozhodnutí vydali úředníci odboru památkové péče magistrátu.
Návrh architektů Zdeňka Hölzla, Jana Kerela a sochaře Olbrama Zoubka tvoří betonové schodiště, které se od pěti metrů široké dolní části postupně zužuje na polovinu. V popředí je jedna socha dominující zástupu dalších šesti, které mizí do ztracena ve stráni. Ubývající sochy se mění v torza jako metafora oběti a utrpení.
Autoři doplácejí na spory mezi památkáři magistrátu a Prahou 1, kteří se dodnes nedohodli, jak by měl vlastně památník vypadat.
Památkáři připouštějí realizaci pomníku, ale pouze jeho horní části, bez schodiště spadajícího až na úroveň chodníku. "Je to podivuhodné rozhodnutí. Jejich vyjádření mělo být jednoznačné a ne podmíněné nepřípustnými zásahy do uměleckého díla," stěžuje si Vladimír Vihan, zástupce starosty Prahy 1, která akci částečně financuje.
Architekti Honzl a Kerel dokonce mluví o bolševickém spiknutí. Radnice první městské části se odvolala proti památkářům na ministerstvo kultury.
Ti se ovšem hájí, že to byli právě oni, kdo navrhl Praze 1 úpatí Petřínských sadů jako vhodné místo pro pomník. "Ovšem za podmínek, které nebyly nikdy a nikým respektovány," prohlašuje ředitelka odboru památkové péče Jiřina Knížková. Odvolává se přitom na odborné posudky z let 1997-98, které označují za prioritní ochranu zeleně a připouštějí pouze střídmé a nevelké stavby. Odborníci přesto podle ní vybrali ve výtvarné soutěži monumentální návrh.
Místostarosta Vihan jí oponuje: "Památkáři projekt zamítli s odvoláním na stanoviska formulované dávno před výtvarnou soutěží i před úpravami spodní části Petřínských sadů. Přitom autoři vítězného návrhu projekt konzultovali s autorem těchto úprav," tvrdí.
Podle něho tím neobstojí ani druhý důvod nesouhlasu odboru památkové péče - znehodnocující zásah do nově upravených parkových ploch. Poukazuje přitom i na stanovisko odboru životního prostředí magistrátu, že pomník nepoškodí přírodní památku, Petřínskou skalku.
Zvláštní je v celé kauze postoj Pražského ústavu památkové péče. Pokud ještě v březnu 1999 upřednostňoval jednoduché dílo, v letošním červnu naopak vítězný návrh ohodnotil jako jednoznačně přípustný. "Celý projekt je politikum," zdůvodňuje názorovou změnu ředitel Ladislav Špaček s tím, že z důvodu reorganizace ústavu nemá čas se případem zabývat.
