Ačkoli je to soudkyně, nechápe, že podle zákona soudkyní být nemůže.
Hájí se jako každý – svým názorem – že nespolupracovala.
To je ponuré právní myšlení. Patří k němu nízká soudcovská čest.
Soudkyně dává před zákonem přednost svému úsudku, co je a co není správné. K takovému soudci bych se nerad dostal. Na státním zastupitelství jsou žalobci, kteří stíhali disidenty.
Dnes dbají na zákonnost.
Také do jejich drápů bych nerad padl. Nejhorší však musí být padnout do drápů některého z policejních gangů – vyděračů, mafiánů, výběrčích výpalného, organizátorů falešných konkurzů.
Můžeme to shrnout: v pořádku nejsou ani soudy, ani státní zastupitelství, ani policie. Jsou to skrýše komunistických (řečeno jejich slovníkem) živlů. Často v nápadné míře samy kryjí či produkují zločin. Ve stejně nápadné míře proti zločinu nekonají, když konat mají. U různých politicky či osobně motivovaných nesmyslů (typu Kořistkovy miliony) se mohou přetrhnout. Jindy i pod dohledem státních zástupců nechá policie závažná podezření politiků z korupce ležet. Zato nevinné lidi často stíhá s obdivuhodnou vehemencí, zejména když mohou ohrozit někoho nahoře.
Některé politicko-policejní historky připomínají USA za časů Al Capona.
Zatčení, protizatčení, vraždy, tajnosti, nečinnost, mlčení orgánů, divná podezření, pach, kolem kterého se chodí, jako by nebyl. Státní úředník má v krabici desítky milionů.
Ministr má divnou sumu v trezoru, jiný záhadně rozdělí stamilionovou dotaci, aby o ní mohl rozhodnout sám. Nic nemá konec.
Otázkou je, jestli jsou dnes ty komunistické relikty to nejhorší, čím svět úřední spravedlnosti a bezpečnosti trpí. Má ještě horší nemoc: je prolezlý lháři a ziskuchtivci, slouží nikoli zákonu, nýbrž politice. Ale jde asi o jeden rybník – právě tyto neřesti jsou pro komunistické slouhy charakteristické.
Ovšem jaký pán, takový krám.
Bublan to vše nezná, nemá informace, věc není uzavřená, teče jakési spící vyšetřování, zatímco by ministr měl cloumat celým resortem jak uragán.
Poměry v policii, ve státním zastupitelství a v soudnictví – to je hned vedle podoby sociálního a zdravotního systému to největší předvolební téma. Zpackaná bitka s technaři žádné volební téma není – krom jediného: že celou tuto problematiku komicky osvětluje. Místo aby policie skutečně ochránila soukromý majetek a svobodu občanů (všech), vyráchá se v nesmyslné brutalitě. Činitelé to korunují.
Lžou. Paroubek jede na místo činu, aby jako ruský děržimorda neviděl přístupovou cestu, nýbrž žloutenku, a jako týž Rus se neohrabaně patlá ve skandálu, který mu na jeho popud policie připravila.
Čeká nás vyhánění lidí označkovaných komunismem. Bude neúspěšné, zas se někam zavrtají. Kdo však vyžene to skutečně zničující: prolhané politiky, chamtivé a neschopné úřednictvo? Oni? Nějaká jejich inspekce? Dají se zkontrolovat a vsaďte se – budou čistí.
