Oznámili, že jsou rozhodnuti volit i ideového protivníka jen pro klid občanů a pokojné fungování demokratických mechanismů. Vždyť obětovali i nominaci vlastního kandidáta.
Že v projevu Miroslava Grebeníčka, jímž sděloval, jak se komunisté zachovají, zazněla rétorika blížící se padesátým létům, jistě většina přehlédla. Ostatně na slova o landsmanšaftu, šlechtě a vysokém kléru určitě slyšela značná část veřejného mínění. Také komunistické body.
Jakou radost musely komunistům činit okamžiky, kdy se jim kandidáti, stojící donedávna příkře jinde než oni, chodili zpovídat, ba nadbíhali jim... Rozkoš z nejapných slov, jimiž po těchto výsleších pretendenti svoje návštěvy v komunistickém klubu vysvětlovali, byla prémií navíc.
Prezidentské volby značně pootevřely komunistům dveře na cestě z politické izolace. Získali symbolické pozice, které svojí obratností jistě promění v reálné. Nemohou se ovšem honosit pouze vlastními schopnostmi. Ostatní se jim nabízeli coby snadná kořist. Což je ostatně, zdá se, místní tradice.
V prezidentských volbách zvítězil Václav Klaus. Nepřehlédněme však další dílčí vítězství komunistů. Nebudou se z něj okázale radovat. Nečiní tak. Jsou mistry gottwaldovské taktiky. Po vítězných bitvách nejásají. Až po vyhrané válce. Takovou mohou být někdy v budoucnosti volby. Zcela svobodné a zcela demokratické.
