Vraťme se o tři roky zpátky, na začátek vlády Jiřího Paroubka. Jiná partička na jiném místě se též hlasitě bavila. Rušila provoz, vesničany a myslivce. Z rozkazu vlády proti ní vyrazili těžkoodění policisté. Potrhlé tanečníky mlátili, kopali, svlékali a týrali. Otrlejší mládežníci mlátili policisty flaškami po přilbách a plivali na ně sežvýkané konopí. Náhodou nebyl nikdo zabit a pořádek byl na krví promočené louce obnoven.
Bylo pozdní odpoledne, první máj. Jako obvykle se sešli černí nacionalisté a rudí anarchisté, aby v tento den nerozborně dali najevo svou lásku ke zpozdilým smyšlenkám. Navzájem se poveselili urážkami, jedni popili "zlatavý mok" (jak hloupě říkají pivu), druzí si raději dali travky. Když se blížil večer, rozešli se, srdéčka láskou k pomyslnému odstraňování nepohodlných roztetelená.
Před dvěma lety horlivý policajt ztloukl horlivou aktivistku, která pokřikovala na nacionalisty, že jsou nacionalisté. Když se ukázalo, že tato aktivistka je vládní úřednice a později proslulá politička, byl policista vláčen uličkou hanby coby zvrhlík Fritzlova a Priklopilova formátu. On se jen bránil, že plnil zákon. Slavný soud nakonec uznal, že horlivý obušek měl na své straně spravedlnost.
Letos byla policie vůči "kverulantům“ a "živlům" shovívavá a nic se nestalo. Před pár lety chtěla prokázat svou důležitost. Nestalo se také sice nic světoborného, ale na technoparty bylo zbytečně rozbito několik hlav a zlomeno několik žeber. Kateřině Jacques bylo pomoženo k několika modřinám a závratné kariéře. Policistovi Čermákovi ke kariéře nejtrapnějšího mučedníka počátku století.
Politici chvílemi vzývali sílu, chvílemi se omlouvali. Inspekce obviňovala a zprošťovala. Byla rozpoutána vážně míněná diskuse o tom, že partička veselých tanečníků je vážnou hrozbou nejen pro řád a pořádek, ale i pro soukromé vlastnictví jako takové. Konzervativci vyplivli kousek srdce, ale chválili socialistickou vládu za to, že nechala krutě zruchat ne zcela konformní mladé lidi, kteří si zapnuli nahlas reproduktory a dva tři dny plašili myslivcům zvěřinu.
Zastánci síly řeknou: Vida, toť naše zásluha, že technoparty i první máje jsou dnes mnohem klidnější. Kdyby ti rozvratníci nedostali přes hubu, troufali by si víc a víc a teď by byla nepovolená technoparty klidně na Václavském náměstí v Praze či na náměstí Svobody v Brně.
Normální člověk však má normální oči. Sám by sice šel křepčit na louku za zvuků tuctuc, jen kdyby mu byl zaplacen trojnásobek měsíční gáže, na druhou stranu však chápe, že každý se má bavit, jak chce. Dokonce se toleruje mírné omezení druhých.
Fanoušci hokejistů a fotbalistů zaplevelují metro a kazí dopravu. Formule jedna dokonce překračuje decibely v Monte Carlu. Mírné omezení však tolerantní člověk snáší, protože má rád druhé lidi. A rozhodně na ně neposílá obušníky, kteří je zmlátí jako žito, protože to je zas jejich hobby.
Používat sílu proti potrhlým partičkám by měla moderní demokracie jen v krajním případě. A to tehdy, když zapalují auta a rozbíjejí výlohy. Naopak ke cti každé vlády slouží, pokud nezbije a nerozstřílí exhibicionisty, kteří obsadí nějakou kótu ve vojenském prostoru, že prý tam má být nějaký radar či něco podobného.
Zkrátka a dobře, policie je od toho, aby pomáhala a chránila, ne od toho, aby tloukla neškodné výstředníky. Vidno, že od nich nám pomáhat a před nimi chránit nás každodenní spolehlivé pracovníky nemusí...
