Takový je rozsudek ústeckého okresního soudu, podle kterého se lékař dopustil omezování osobní svobody. Soud nerozhodoval o trestu, protože se na případ vztahovala prezidentská amnestie z roku 1990. Ale bývalý primář vždy tvrdil, že na hospitalizaci kněze nenese vinu, a chtěl, aby soud jeho tvrzení potvrdil.
"Je to pro mne otázka cti. Nic jsem neudělal a chci, aby to konstatoval i soud," uvedl už před časem Tichý. U soudců však nakonec neuspěl, během vyhlašování rozsudku proto dokonce odešel z jednací síně.
"Hospitalizace kněze byla jednoznačně akcí Státní bezpečnosti," prohlásil soudce Karel Knaifl. "Zásadním důkazem byla v tomto případě výpověď jedné ze svědkyň, která potvrdila, že ji doktor Tichý volal a žádal, aby byl Václav Gaisler poslán na infekční oddělení nemocnice v Ústí nad Labem. Vyplynulo to i z dalších výpovědí," vysvětlil.
Sám Václav Gaisler se rozsudku nedožil. Zemřel před dvěma roky. Ale ještě před svou smrtí řekl, že za jeho nedobrovolnou hospitalizací byl právě Tichý. Kněz se nicméně v květnu 1986 nakonec na církevní slavnost dostal. Lékaři v Ústí nad Labem jednoznačně vyloučili, že by byl žloutenkou infikován, a propustili ho.
V průběhu vyšetřování zemřeli také další důležití svědci. Například exředitel českolipské hygienické stanice, který podle Tichého měl jediný právo podepsat hospitalizaci pacienta pro podezření z akutní žloutenky.
"Můj klient nikdy nebyl členem komunistické strany. Přesto je už roky popotahován za něco, co nespáchal," stěžoval si po vynesení rozsudku Tichého advokát Pavel Pilecký. "Odvoláme se," dodal. Případ se tak dostane před ústecký krajský soud.
