"Polský prezident potvrdil, že jeho země nebude překážkou v procesu ratifikace smlouvy," uvedla v oficiálním prohlášení Sarkozyho kancelář poté, co spolu oba lídři mluvili po telefonu.
Nicolas Sarkozy si tedy může částečně oddechnout. Jeho země v úterý na půl roku převzala předsednictví v Evropské unii a ratifikace Lisabonské smlouvy je jednou ze Sarkozyho priorit.
Šéfa Elysejského paláce tak moc nepotěšilo, že sotva se chopil evropského "žezla", z Varšavy přišla sprcha v podobě Kaczynského výroku o momentální bezpředmětnosti ratifikace. - čtěte Kaczynski přidělal vrásky Sarkozymu
Kaczynski se proti dokumentu, který má Unii reformovat a umožnit jí pružnější fungování, staví dlouhodobě. Právě on byl loni v červnu nejzatvrzelejším vyjednavačem na dramatickém bruselském summitu, kde se na závěr německého předsednictví dohadoval rámec smlouvy.
Dokázal si tehdy vymoci značné ústupky a výsledek označil za velký úspěch pro Polsko. Právě to mu nyní po úterní hrozbě také připomněli bruselští diplomaté. Premiér Donald Tusk se prezidentova slova snažil zmírnit a řekl, že přijetí Lisabonské smlouvy je v zájmu Polska.
Někteří analytici také upozornili, že z Kaczynského strany jde hlavně o prohlášení mířené do vnitropolitických kruhů a zároveň o snahu zviditelnit se na evropské scéně.
Tápání po irském ne
Problém s Varšavou je, zdá se, zažehnán. Nebo alespoň prozatím. Sarkozy a Lisabonská smlouva ale ještě zdaleka nemají vyhráno, na cestě zůstává několik drnů.
Tím prvním je pochopitelně Irsko. Tamní voliči dostali jako jediní z Evropanů Lisabonskou smlouvu ke schválení v referendu. Vyžaduje to totiž jejich ústava. A Irové dokument 12. června zamítli.
Ne snad, že by byli tak silně antievropští (naopak, většina z nich si uvědomuje, jak moc si jejich země díky EU polepšila). Podle průzkumů je spíš nazlobilo, že je s obsahem reformního paktu nikdo pořádně neseznámil. A tak vyslyšeli varování oponentů smlouvy: že Irsko ztratí mnoho ze své suverenity, že ho Unie bude nutit k povolení potratů a tak dále.
Podtrženo a sečteno, 53,4 procenta irských voličů řeklo Lisabonu ne. A Bruselu vznikl velký problém, protože Lisabonská smlouva může začít platit jen za předpokladu, že ji přijme všech 27 členských zemí. - čtěte Irové řekli ne Lisabonské smlouvě
Co s tím? Zatím se neví. Politici se na následném summitu v Bruselu dohodli, že na rozdíl od roku 2005, kdy Francouzi a Nizozemci zamítli v referendech tehdejší euroústavu, bude ratifikace "Lisabonu" pokračovat. Ovšem s výjimkou, kterou si vymohlo... Česko. Další ze zmíněných drnů na cestě.
Pořád je tu ten Klaus
Po oznámení výsledku irského všelidového hlasování reagovala většina evropských lídrů spíš zdrženlivě. Až na českého prezidenta Václava Klause, který rovnou prohlásil, že teď je Lisabonská smlouva mrtvá. - přečtěte si Projekt skončil, řekl Klaus po irském NE
Do Prahy pak přijel Nicolas Sarkozy a snažil se "přimět k rozumu" premiéra Topolánka. Dostalo se mu odmítnutí zabaleného do diplomatické řeči: český předseda vlády není proti smlouvě. Sám ji přece v prosinci v portugalské metropoli podepsal a de facto s jejím přijetím spojil svou politickou kariéru.
Ovšem štěstí Prahy teď podle premiéra tkví v tom, že problém zvaný "pokračovat, anebo nepokračovat v ratifikaci" nemusí řešit. Proces je totiž zastavený a text smlouvy leží u Ústavního soudu, který má posoudit, zda není v rozporu s českým základním zákonem.
Přes léto se v Praze ve věci "Lisabonu" nebude dít nic. Na podzim by se měl vyjádřit soud a od toho se bude odvíjet další postup. Jisté ale je, že Francii 31. prosince skončí evropské předsednictví a do čela sedmadvacítky se postaví Praha. A z Bruselu už se ozývá: bylo by trapné, kdyby předsednická země neměla ratifikovanou reformní smlouvu.
