V České republice zatím dle všeho nic podobného nehrozí, ale je třeba si připomenout, že konflikt na Kavkaze ukázal, jak moc americký protiraketový systém, v našem případě dokonce jenom radar, potřebujeme i v Čechách.
Jsme - a to si čeští protiradaristé neuvědomují - ve vztahu k Rusku a z jeho pohledu ve stejném "blízkém zahraničí", jako Gruzie. I my, stejně jako Gruzie, jsme donedávna byli násilně přičleněnou součástí Velkoruského Sovětska. Proto je dobré se dívat, co v "blízkém pohraničí" či "tradiční oblasti vlivu" Ruska nyní ruští vojáci dělají.
Ochota užít násilí - i jako odvetu za to, že Gruzie začala vymáhat právo na svém vlastním území - je u Ruska skutečně zarážející a ukazuje, že podobná ochota se může (byť, jako proti členu NATO, obtížněji) projevit i směrem k nám. Nebo - a to je už představitelné velmi snadno - směrem k Ukrajině.
Proto je nyní ještě jasněji vidět - byť to čeští protiradaristé popřou - že zde radar potřebujeme jako sůl. A možná nejen radar, autor tohoto textu by spíše uvítal velkou americkou leteckou základnu včetně taktických jaderných hlavic. Prostě něco, co by Američané Rusům nevydali ani za cenu války. V Gruzii nic, co by pro Západ a USA především mělo podobnou strategickou cenu, jako bude mít brdský radar, nestálo. Proto tam mohl přijet Ivan na tanku. Chceme-li mít jistotu, že nepřijede i k nám, je nutné zde mít nějaký skutečně důležitý americký strategický systém. Třeba ten radar.
