Jedna strana tvrdí, že na smrt nemocný a bolestmi trpící člověk má právo na to, aby lékař důstojně ukončil jeho život.
Druhá strana namítá, že takzvaná eutanazie není nic než vražda a možnosti jejího zneužití jsou obrovské.
Návrh trestního zákoníku na to vyzrál – eutanazii dále považuje za vraždu, ale za vraždu menší, než je ta klasická. Takové řešení je šalamounské jen zdánlivě – pro žádnou ze znepřátelených stran není kompromis přijatelný.
Nový trestní zákoník je první po čtyřiceti letech. Ten socialistický zatím upravovaly jen novely a novely novel a novely novel novel. Poslanci však s tím novým nejsou spokojeni. A polovražda není jediným důvodem.
Zákoník vychází vstříc požadavku veřejnosti na to, aby brutální činy a zvláště vraždy byly trestány přísněji než doposud. Ale zas jen do půli cesty. Stínový ministr spravedlnosti Pospíšil za ODS oprávněně kritizuje fakt, že by bylo pořád možné majetkové zločiny trestat stejnou sazbou jako například znásilnění.
Třetím sporným bodem je věková hranice trestní odpovědnosti. Návrh ponechává patnáct let.
Veřejné mínění i řada poslanců se však přiklánějí k tomu, aby mohli být potrestáni už čtrnáctiletí pachatelé závažných zločinů. Mají pro to dobré důvody – nedávné případy, kdy nezletilí zločinci kradli, bili a zabíjeli, rozbouřil smysl pro spravedlnost.
Psychologové a sociologové se navíc téměř shodují v tom, že čtrnáctiletý člověk má schopnost dokonale rozeznávat následky svých činů. Poslanci z toho vyvozují, že má tedy nést i odpovědnost.
Sněmovna usoudila, že soudit podle čtyřicet let starých novelizovaných novel bude ještě nějakou dobu lepší než přijmout sporný návrh. Nedopustila se tím vraždy, ale jakési formy eutanazie zákoníku zcela jistě. Měla by za to být podle něj polopotrestána? V tomto případě spíš celopochválena a polomrtvý zákoník oživen.
