Tatiana Vilhelmová a Konstantin Lavroněnko

Tatiana Vilhelmová a Konstantin Lavroněnko - Premiéra filmu Kajínek | foto: Marek Navrátil , iDNES.cz

Poloviční pravda o Kajínkovi aneb co si filmaři vymysleli

  • 7
Jiří Kajínek si odpykává doživotní trest za vraždu plzeňského podnikatele a jeho osobního strážce v roce 1993. Vinu od začátku popírá a usiluje o obnovení procesu. Že soudy o vraždě nezjistily celou pravdu, si myslí i někteří právníci a novináři. Film Kajínek, který má dnes premiéru, se drží známých faktů asi způli.

Jiří Kajínek je jméno opravdového doživotně odsouzeného vězně i vězně ve filmu. Souhlasí i vražda podnikatele a jeho osobního strážce, proslulé útěky z věznic a marné pokusy o obnovu procesu. Podezření, že byli do vraždy zapleteni policisté, odráží skutečné pochybnosti. Dál už se realita a scénář rozcházejí.

"Film Kajínek není dokumentem ani rekonstrukcí Kajínkova případu, protože nevychází naprosto přesně ze skutečnosti,“ řekl ČTK režisér Petr Jákl.

Pokusme se vztah filmu k realitě popsat a zároveň nezkazit čtenáři tohoto textu zážitek v kině prozrazením, jak to na plátně dopadne.

Útěk v dešti kulek

Thriller se drží reálného případu asi z poloviny. Sám Kajínek je také jediným, komu filmaři ponechali jeho pravé jméno – kvůli nebezpečí žalob od žijících aktérů.

Jsou tu drobnější rozdíly, které neovlivní vyznění příběhu: podnikatel zastřelený Kajínkem nepřijel na místo činu v mercedesu jako ve filmu, ale v mazdě.

Silniční most, u jehož pilířů se skrývá filmový střelec, na kraji Plzně v roce 1993 ještě nestál. Policistovi ze zásahové jednotky, který se spouštěl po laně ke Kajínkovu úkrytu v paneláku po útěku z Mírova, přeřezává lano jiná žena než ta, v jejímž bytě se ukrýval. Mistry světa v hokeji se Češi nestali v době Kajínkova útěku, ale až o půl roku později v květnu 2001.

Docela působivě jsou popsány Kajínkovy útěky z borské věznice v Plzni a z pevnosti Mírov v roce 2000. Jen ve skutečnosti utíkající Kajínek nekličkoval mezi kulkami ze samopalu, které mu ve filmu dozorce střílí doslova pod nohy.

Jiné odlišnosti jsou důležitější. Kajínek na útěku z Mírova ve filmu zahajuje doslova křížovou výpravu, aby našel důkazy ve svůj prospěch. Ve skutečnosti se spíše jen schovával, až na utajenou procházku po Karlově mostě.

Advokátce Kláře Slámové na rozdíl od Kajínka "její“ filmová postava tak dobrou reklamu nedělá. Právnička hraná Tatianou Vilhelmovou se několikrát prohřešuje proti etice svého stavu. Zvlášť když se ukáže, že obhajoba Kajínka je i svého druhu její soukromou pomstou. Poznala jako malá brutalitu podnikatele, za jehož vraždu byl Kajínek odsouzen.

Mimochodem, Slámová nemohla Kajínka ve skutečnosti obhajovat v době jeho útěku z Mírova, protože koncipientkou se stala až teprve o rok později.

Temné síly v pozadí

Před koncem už se filmový příběh vydává úplně vlastní cestou, která skutečnosti neodpovídá. Ve filmu "temné síly“, které chtějí zabránit otevření případu, působí i mnoho let po vraždě. Lidé, kteří chtějí Kajínkovi pomoci, jsou zastrašováni, nebo dokonce umírají násilnou smrtí.

Scenárista jde dokonce ještě dál a vykresluje obraz země ovládané záhadným všemocným mužem, který stojí v pozadí vraždy, za niž byl odsouzen (jen) Jiří Kajínek.

Přijít ve filmu s podobnou veřejnou obžalobou je přece jen troufalé a nadnesené. A to i přesto, že se trefuje zhruba do doby po roce 2000, o níž vznikla legendární Kubiceho zpráva o prorůstání zločinu do státní správy a kdy byl aktivní kmotr František Mrázek. Ale to už je jiný příběh.


Video