V Basře už údajně zaregistrovali sedmnáct případů této prudce nakažlivé a často i smrtelné choroby. Cholera vzniká ze znečištěné vody, působí silné průjmy a náhlou dehydrataci organismu.
Čeští lékaři v provizorní ošetřovně areálu bývalé vojenské nemocnice v Basře zatím choleru nezaznamenali a podle informací českého velvyslanectví v Kuvajtu nejsou zprávy o epidemii této choroby pravdivé. Faktem je, že případy onemocnění cholerou se v oblasti jižního Iráku objevují celkem pravidelně už delší dobu, ale vesměs nepřecházejí v epidemii.
Čeští lékaři bojují v Iráku hlavně s vedrem
Polní nemocniční stan pětkrát čtyři metry v areálu bývalé vojenské nemocnice. Před ním hlídkuje hezká dívka v uniformě s českou vlajkou, automatickou zbraní a vojenským tropickým kloboukem. Uvnitř tým osmi zdravotníků zbrocených potem prohlíží jednoho pacienta za druhým.
Ve stanu je 42 stupňů a dusno. Jedno klimatizační zařízení nestačí. Kdo to zažil, těžko pochopí, jak tam mohou čeští lékaři a sestry vydržet a pracovat několik hodin nepřetržitě.
Kousek před stanem postává ve frontě asi patnáct iráckých pacientů. Ženy mají na sobě černé dlouhé šaty a šátky, které jim zakrývají vlasy. Muži jsou ve světlejším s kostkovanými "káfijemi" na hlavách. Děti mají krásná tmavá velká kukadla.
Denně přijde na 400 lidí. Ošetřit se zatím podaří tak šestinu. Minulý týden padl rekord - 77 ošetřených za den. Sice jen malý zlomek více než milionové populace nejjižnější části Iráku, ale pro její obyvatele má velký význam.
Tak vypadá v těchto dnech fungující torzo 7. české polní nemocnice v Iráku. Jedné z mála vojenských jednotek, která v dobytém Iráku neměla a nemá žádné bojové poslání.
Iráčtí kmenoví náčelníci, ale i obyčejní lidé to také vítají a neopomenou na každém kroku zdůraznit, že si české "vojenské" přítomnosti váží víc než přítomnosti koaličních sil. "Dá se to zvládnout, v naprosté většině jsou lidé celkem klidní a trpěliví," říká Hana Maryšková z oddílu Vojenské policie, která hlídá polní ošetřovnu, na adresu čekajících Iráčanů.
Přijímací sestru dělá Abú Ahmed Hamíd, starší Iráčan, který pobíhá sem a tam se sešitem, domlouvá se hned s čekajícími, hned s lékaři, a pak jim posílá pacienty. Ti ještě před vstupem do hlavní ošetřovny procházejí detektorem na kov - pro jistotu.
"Je tam ta žena s popáleninami? Pošlete ji," říká lékař Ivan Stříbrský. Přichází silnější žena jménem Nufar, která udává věk asi 36 let. Vypadá nejméně o deset let starší. Se zjevným ostychem odhaluje ruku posetou červenými fleky.
Žádné popáleniny. Lékař Michal Onderka ihned určuje diagnózu. "To je infekční onemocnění kůže. Dáme jí na to framykoin. Nic jiného zatím udělat nemůžeme. To by potřebovalo odborníka dermatologa."
Asi devítiletá holčička Noor má zase údajně dýchací potíže. Lékaři po dohadech s matkou, zda by se mohla dívka svléknout, aby ji mohli poslechnout, zjišťují, že to není nic vážného, zřejmě jen alergie na prach.
Pak přichází stařec s holí a silnými brýlemi. "To je takový klasický pacient," říká po chvilce jeden z lékařů. "Má nemoc stáří. Vysoký tlak a další potíže s tím spojené." Taková je většina pacientů. Infekce, ekzémy, průjmy, neléčené chronické nemoci.
Připomíná to trochu ordinaci obvodního lékaře, kde se netrhnou dveře. "Tuhle jsme měli pět minut bez pacienta. Už jsme si říkali, co se to děje. No a pak přijela šalina - najednou jich tu byla zase dlouhá řada," směje se lékař Martin Benda.
Ale už tu měli i těžké případy popáleniny, poleptání. A před několika dny přivezli těžce zraněného dvanáctiletého chlapce, kterého srazilo nákladní auto. Českým zdravotníkům se ho podařilo alespoň stabilizovat a pak ho odvezli do jedné ze zdejších nemocnic.
"Bohužel netušíme, jak to s ním dopadlo, protože nemocnice nemají potřebná zařízení a léky pro takovéto těžší případy," říká lékař Ivan Stříbrský. To je případ i bývalé vojenské nemocnice, v jejímž areálu český kontingent působí. Většina zařízení nemocnice byla uloupena a objekt působí ubohým dojmem.
Čeští zdravotníci budou schopni pomoci mnohem více už během několika dní, až americké letouny Galaxy navezou z Prahy veškeré potřebné zařízení. Pak v zadním traktu areálu vyroste český polní lazaret se dvěma operačními sály, který bude schopen kromě neurochirurgických a kardiochirurgických operací zvládat široké spektrum ostatních zákroků.
Ještě minulý týden vypadalo místo, kde už každým dnem bude stát komplex stanů polní nemocnice, spíš jak rozestavěné fotbalové hřiště, které pokrýval jen navezený písek nebo štěrk. Kolem několik bagrů a náklaďáků buňky se sociálním zařízením. Pak zeď a zátarasy s ostnatým drátem.
Zatím menší část z celkem 283 českých zdravotníků (od června přibude dalších 42) přebývá v přízemním bungalovu v místnostech se třemi až pěti polními lůžky. Další příslušníci českého kontingentu zatím dojíždějí dvě hodiny pouští z americké základny Camp Doha v Kuvajtu.
Práce a spánek, to je zatím prakticky to jediné, co čeští zdravotníci znají. Doktor Ivan Stříbrský líčí neúprosný denní stereotyp. Vstává se v 7 hodin. Snídaně je americké "kádéčko" - vojenské jídlo zaletované v umělé hmotě. Od 8 do 9 ambulance pro vojáky.
Od 9 do 12, ale většinou o něco déle, ordinační hodiny pro Iráčany. Pak oběd - zase jedno z asi dvaceti amerických vojenských jídel, která mají chemický ohřívač. V době největšího vedra krátká siesta. Ale od 14 do 17 hodin znovu ambulance pro Iráčany.
A ještě hodina navrch pro vojáky. K večeři - co jiného - americké "kádéčko", které výjimečně vystřídá čerstvá zelenina nebo klobása z domova. Pak spánek v provizorním prostředí provázený bojem s komáry. A tak pořád dokola. A pořád větší vedro. "Za den v tom vedru vypiju i sedm litrů vody," říká Ivan Stříbrský.
Čtyři osmičlenné zdravotnické týmy se střídají vždy po třech dnech. Je to zjevně dřina, ale návštěvník neslyší za celý den prakticky jedinou stížnost. "Hlavně že tu máme co dělat," říkají čeští lékaři a sestry.
A nakonec i chválí irácké pacienty. "Někdy to sice trochu zkoušejí, přicházejí i ze zvědavosti. Ale jsme překvapeni, jak jsou v těchto těžkých hygienických podmínkách čistí a upravení - často mnohem více než u nás doma. A jsou trpěliví a spolupracují," říká doktor Stříbrský.
Lékařská péče pro Iráčany je zdarma, ale zdravotníci mají nepotvrzené zprávy o tom, že lidé, kteří přicházejí do areálu irácké nemocnice, musí jejím zaměstnancům často platit.
