Vynález americké firmy koupil švýcarský zdravotnický koncern, který jej právě do osmnácti měsíců hodlá uvést na trh.
Byť to zní bizarně, řešení, se kterým nyní vědci přišli, spočívá v polykání čipu. Ten by byl ukryt v každé pilulce. Když se prášek dostane do žaludku, začnou na něj působit kyseliny, což jej přinutí vyslat signál náplasti přilepené na těle pacienta.
To je model situace, kdy si pacient lék vezme. Pokud však zapomene, čip v náplasti je naprogramován tak, že když neobdrží signál ze žaludku, pošle pacientovi na telefon SMS. Pacient si přečte zprávu typu "Polkni prášek" a udělá to.
Není třeba čip využívat u běžných léků, ale v případě některých nemocí je životně důležité medikamenty brát přesně v daných intervalech. List Die Welt připomíná například pacienty po transplantaci ledvin nebo trpící Alzheimerovou chorobou.
Jen ve Spojených státech ročně umírá na dvě stě tisíc lidí kvůli tomu, že si pravidelně nevzali svůj lék.
Čip může lékaře informovat i o našem zdravotním stavu
I když ledabylé braní léků nemusí vždy ohrožovat život pacienta, jeho důsledkem je, že léčba nezabere a nemocný se musí dále léčit. Což stojí ročně stovky miliard eur. Znamená to tedy, že do dvou let budeme polykat ročně desítky, někteří i stovky čipů?
"Všem kontrolním organizacím se tento koncept líbí. Chtějí však ještě vědět, jak vyřešíme problémy s ochranou dat," řekl agentuře Reuters Trevor Mundel, šéf vývojového týmu švýcarského koncernu Novartis. Čip totiž může umět mnohem více, než jen vysílat signál pacientovi.
Původně byl vyvinut, aby kontroloval, zda si pacienti své léky pravidelně brali. Zprávu umí poslat i lékaři na e-mail.
Mundel však předpokládá, že do budoucna bude čip moci vysílat také informace o teplotě pacienta, srdečním tepu, intenzitě pohybu, o tom, jak zrovna léky působí. Všechna tato data však mohou na cestě k lékaři stáhnout i jiní uživatelé. Pak by to byl opravdu velký zásah do soukromí.
