Alexandr Čerkasov je šéfem ruské nevládní organizace Memorial. Ta se věnuje nevděčnému úkolu: mapování zločinů stalinismu. Dalším posláním Memorialu je monitorování lidských práv v Rusku, především na severním Kavkaze. Několik Čerkasovových kolegů za své aktivity již zaplatilo životem - například Natalija Estěmirovová.
Na konferenci Forum 2000 přijel debatovat o současné situaci v Čečensku. Do Prahy dorazil jen několik dní před tím, než sebevražední atentátníci zaútočili na parlament autonomní republiky, která se pod vládou prokremelského prezidenta Ramzana Kadyrova pomalu vzpamatovává ze separatistických válek proti Moskvě.
Jak byste popsal současný politický systém v Rusku?
Je to režim, kde se všechny zásadní otázky řeší v uzavřeném prostoru, který je pro občany nepřístupný. Režim, kde takové instituce jako je například parlament jsou pouze dekorací. Parlament není místem pro diskusi, a to přesto že už sám jeho název souvisí s tím, že právě tady by se mluvit mělo.
To, co se u nás nazývá politikou bychom mohli přirovnat k intrikování na dvoru středověkých panovníků. V takové situaci se nejen opoziční, ale jakákoliv diskuse označuje jako extrémismus.
Prezident Medveděv a předseda vlády Putin na procházce po Soči (13.8.2009)
Nezávislé politické organizace jsou marginalizovány. Není to totalitní režim jako v Sovětském svazu, kde nebyla možná jakákoliv aktivita. Jsme v takovém paranoidním, dvojznačném postavení. Lidé jsou z jedné strany pod tlakem vládní moci a na druhou stranu jsou součástí struktur, která tato moc vytváří.
Změnilo se nějak postavení nezávislých organizací?
I za Medveděva je tlak na nezávislé organizace, do sídla Memorialu přišli lidé z prokuratury a zabavovali materiály. Není to horší než za Putinovy vlády, neříkám, že se nedá normálně žít.
Ani kontrola nad médii není absolutní, pod kontrolou jsou jen celostátní televizní kanály. Hlavním problémem není organizovaná cenzura, ale autocenzura. Je to situace, ve které je těžké pracovat, nicméně je to možné.
Přirovnal jste ruskou politiku k dvořanským intrikám. Kdo na tomto dvoru vládne? Jak funguje dvojvládí Putin-Medveděv?
O žádné změně politiky po příchodu Medveděva nelze hovořit. Podívejme se na to, co se stalo během Medveděvovy vlády: válka v Gruzii, okupace velké části gruzínského území. Během Medvědovovy vlády bylo zabito i několik mých kolegů jako advokát Stanislav Markelov nebo Natalija Estěmirovová.
Obrátili jsme se k prezidentovi Medveděvovi s žádostí o vyšetření těchto vražd. Chtěli jsme mu zdůraznit, že vraždy novinářů a advokátů jsou již skutečně extrémní situace. Odpověděl nám, že policisté také umírají.
Změna v Kremlu byla pouze kosmetická změna, režim zůstal stejný.
Rusko-gruzínská válka v bývalých sovětských satelitech opět probudila obavy z velmocenských ambicí Kremlu.
To, že Gruzie posledních 20 let vystupuje jako země s antiimperiální politikou ještě neznamená, že se nějakým způsobem liší od Ruska. Před více než dvaceti lety nazval akademik Sacharov Gruzii malým impériem. Pokud srovnáme vztah Ruska a Gruzie ke svým separatistům, můžeme říct, že jeden od druhého kopírují.
Ruští vojáci na cestě do Jižní Osetie
V roce 2008 sice gruzínská armáda prohrála, ale ruská armáda nebyla v tom tažení nijak úspěšná. V tak malém konfliktu byla zapojená většina jednotek, které měla ruská armáda k dispozici. Právě proto začala reforma ruské armády, která se projevila jako nepříliš efektivní nástroj.
Jsou tedy naše obavy z Ruska zbytečné?
Jedna věc je, co si ruští politici myslí, co říkají, jaké balonky vypouštějí. Druhá věc je, jaká je skutečná situace. Vojenské možnosti Ruska operovat v Evropě jsou velmi omezené. Sovětský vojensko-průmyslový komplex, který umožňoval vyrábět složitou vojenskou techniku, je ve velmi špatném stavu.
Vojenské přehlídky 9. května v Moskvě s letadly se dají chápat jako demonstrace vojenské moci. Z pohledu specialisty však tato letadla představují zhruba polovinu toho, co je v ruské armádě vůbec schopné letu.
V Rusku jsou stále politici, kteří Rusko vidí jako protivníka NATO. Jediné, co by mohlo Evropu ohrozit, jsou jaderné síly, ale nemyslím si, že bychom v této souvislosti mohli tuto otázku vůbec otevírat. Známá fráze praví, že generálové se vždy připravují na bývalou válku. Na tu se ale připravují i politici a novináři.
Na konferenci Forum 2000 promluvíte o normalizaci situaci v Čečensku. Je zde ještě vůle k odboji proti Rusku?
Separatisté z Čečenska zmizeli ji před dvěma roky. Islámský fundamentalista Doku Umarov před třemi roky vyhlásil kavkazský emirát, kde je Čečensko pouze jedním z vilajetů (oblastí). Fundamentalismus nahradil separatismus, jehož představitelé odešli do emigrace.
Doku Umarov
Čečensko dnes již není nejkonfliktnějším územím, akce islamistů jsou daleko intenzivnější v Ingušsku nebo Dagestánu. Ve srovnání s nimi vypadá Čečensko relativně stabilizovaně. To neznamená, že se tam dobře žije. Znamená to, že z Čečenska máme daleko méně informací a v okolních republikách je hůře než dříve.
