Na krasomilství předseda ČSSD nehraje. Mění jedno za druhé. Potřebuje zadupat "julínkovné", to je jeho politický trumf.
Rozhořčil moralisty, kteří argumentují spojeneckými závazky, jakýmsi posláním, důvěryhodností země, ba dokonce vytahují jemná přirovnání, jako je Jidášových třicet stříbrných.
Prý je Paroubek koňský handlíř. Nepřesná metafora. Toto řemeslo užívalo tradičně triku a pokrytectví. Z herky učinil kšeftman aspoň pro okamžik kupčení ohnivého oře. Zuby vyčistil šmirglpapírem, a aby zvíře nabylo síly, krmil je utrejchem. Tak pravil Josef Švejk.
Podobně byl občan navyklý uvažovat o politice a politicích. Jak to definuje politolog Kenneth Minogue ve Velmi krátkém úvodu do politiky: "Není neznámo, že politikové lžou, ale daleko více matoucí je složitý vztah mezi názvy a skutečností."
Ano, zvolenci po věky balili obyčejnou (často špinavou) skutečnost do dárkového papíru. Paroubek nic nešmirgluje. Jeho upřímnost, s níž poetickým duším brutálně sděluje "Poplatky za mise!", strhuje z politiky závoj pokrytectví.
Pokrytectví však zasluhuje obranu. Jen pitomci nebo notoričtí podvodníci odsuzují je šmahem. Společnost, postavená na našich civilizačních základech, by se bez něj zhroutila. Nelze dodržovat do důsledků její pravidla. Jsme tvorové chybující; lžeme, krademe, do pekla se hrabeme. Nevěrní zásadám, partnerům, kolegům, bližním, sami sobě. Děláme lumpárny pro vlastní užitek, mnohdy přesvědčeni, že ku prospěchu veřejnému.
Kdybychom to všechno naše špatné s hrdým čelem a horoucím srdcem přiznali, společenství se zhroutí. Jeho tmelem a kolomazí je pokrytectví. My lidé k obraně a zakrytí mnoha svých skutků a myšlenek pokrytectví nejen používáme, my je také od ostatních vyžadujeme. Neboť kdo je vnitřně tak silně uspořádán, aby dokázal přijmout čirou, pokrytectvím neopentlenou pravdu?
Něco za něco
Politiku jsme si zvykli s pokrytectvím spojovat zcela přirozeně. I upřímnost v ní bývá pokrytecká. Současný český politik na nás najednou nic nehraje! Už se skoro nemaskuje ušlechtilými cíly a motivy. Poplatky za mise! A je to.
Když vláda hledala podporu, nikdo ani nepředstíral, že opoziční poslanci, kteří jí pomohli, hlasují kvůli svému svědomí, jak ukládá poslanecký slib. Prostě přeběhlíci. Jasně. Upřímně. Nepokrytecky.
A co se odehrávalo okolo prezidentské volby? Opět zcela nepokrytě nepokrytecky, bez vznešených řečí. Něco za něco. Či pro něco. Pak ještě starý matador Václav Klaus zakrýval svůj "vděk" Mirku Topolánkovi pokryteckou tezí o "kořenech ODS", ale to vyšumělo v nepokryteckém: má dáti, měl dáti, dal, nedal, dostane.
Zřetelným potvrzením postupné ztráty pokrytectví je sdělení: "Nemohu odejít ze svého úřadu, protože mám hypotéku!" Což ostatní respektují.
Proč vlastně pokrytectví z českého veřejného života odchází? Nabídnu dva důvody, které jsou dle mého názoru nejpodstatnější. Ten první: naši zvolenci pokrytectví nestačí intelektuálně zvládat. Ani je používat, ani je přijímat. Ne jednotlivcům, ale jejich celku chybí dostatek sociální inteligence, aby s tímto druhem komunikace uměli pracovat.
Druhé zdůvodnění: občané politikům za pokrytectví už ani nestojí. Vlastně je k manipulaci s nimi ani nepotřebují. Říkávalo se, že lid chce být politiky klamán. Už nechce. Stejně je volí.
