Co vás ve vysoké politice nepříjemně překvapilo?
Co já osobně vnímám jako takovou náročnou změnu, to je obrovská časová zátěž, s kterou jsem konfrontovaná. Práce, která člověka zbaví de facto veškerého volného času a také soukromí. To jsou věci, o kterých člověk slyší a ví, že to asi přijde, ale neumí si to v konečném důsledku představit. A to jsou asi dvě takové věci, s kterými se ještě pořád velice obtížně srovnávám. Mimo jiné proto, že mám dvě děti a to dilema každé matky, jak skloubit svoji profesi a rodinu, je vždycky velké. A jakmile jste ve vrcholné politice, tak skutečně tohle je asi vůbec nejtěžší. A potom ochota k politickým kompromisům. To je něco, co jsem se musela také učit. A samozřejmě, že člověk, když si píše sám svůj volební program, tak si to napíše tak, jak si to představuje. Vymaluje si svůj ideální svět. Pak najednou zjistí, že ale musí ustupovat prostě těm, kteří si svůj ideální svět vymalovali úplně jinak. A to je pro mě samozřejmě obtížné.
Třeba jste si myslela, že nikdy neustoupíte, ale praxe vám vlastně přinesla zjištění, že musíte ustoupit.
Hm. No, celá řada těch programových bodů, kde vyměníte něco za něco a řeknete si – pro nás je nepřekročitelná podmínka neprolomení územních limitů těžby uhlí a zastavení nebo vůbec neplánování další výstavby jaderných reaktorů v Temelíně – tohle jsou věci, které neobětuji. Nebo antidiskriminační zákon, to je něco, co nechci obětovat, ale musíte za to obětovat něco jiného. Třeba v oblasti naší evropské politiky. Tam si myslím, že kdyby zelení konstruovali roli České republiky v rámci těch vyjednávání o evropské ústavní smlouvě, tak bychom to třeba dělali jinak a ne vždy jsme spokojeni. Někdy nás ty věci trápí, ale musíme s tím žít.
Pokud jde o vysokou politiku, tak paní Kuchtová řekla o vrchních patrech české politiky a nyní to i zopakovala, že je to vlčí smečka, kde se všechno řídí výhradně podle zákonů džungle. Jak si to máme představit?
Bavíme se o nějakých výrocích Dany Kuchtové (ministryně školství, která oznámila rezignaci), které jsou emotivně velmi nabité okolnostmi, za kterých je ona říká. Dana Kuchtová popisuje něco, co je v určitém segmentu určitě pravdivé, ale má to i jiné momenty, které jsou veskrze lidské a myslím si, že jakoby těch férových dohod a dodržených dohod je také celá řada a existuje. A existuje napříč politickým spektrem…
Ale proč o tom mluvíme? Tady jsem citovala, jak veřejnost vnímá politiky, a pak první místopředsedkyně strany, jedno jaké, řekne, že politika nahoře je vlčí smečka, zákony džungle.
Já si myslím, že vlčí smečka to asi je, protože ti lidé, kteří jsou ve vrcholné politice, jsou lidé většinou tvrdí, většinou ambiciózní, většinou lidé, kteří jsou schopni nebo mají tu zkušenost, že jsou schopni prosazovat svoje myšlenky a v rámci nějakých těch stranických struktur se jim to daří. A najednou dochází ke střetu různých politických partnerů, ale že by tam byly zákony džungle, si nemyslím. Já si myslím, že pravidla koaliční spolupráce jsou nastavena velmi dobře a že se z osmdesáti procent daří je velmi dobře dodržovat.
Chcete vědět více?
Celý rozhovor čtěte ve středeční MF DNES.
