Z tohoto a možná jiných důvodů tito jazykové nechodí k volbám, na rozdíl ode mne. Být našimi politiky, učinil bych vše proto, abych vzal tyto argumenty z úst protivných protivníků. Zde je námět do diskuse: Profesionální politikové by měli mít zákaz jakékoliv činnosti v hospodářské sféře (v dozorčích radách a. s. aj.). Příjmy profesionálních politiků by měly být oproti současným nižší a proměnlivé. Tím, že budou nižší, a politik přesto zůstane placeným politikem, nikdo nebude moci říci, že dělá politiku hlavně pro peníze. Moc politici přirozeně mají. Buďme rádi, že moc není koncentrovaná do jedněch rukou, bylo by hůř.
Například poslanci, senátoři a vyšší vládní úředníci by mohli mít odměnu ve výši 2-násobku průměrné mzdy v ČR. Polovinu své mzdy by měli na své výdaje, aby nezapomněli, jak žijeme my, obyčejní lidé, které se oni zavázali zastupovat. Druhou polovinu na svoji reprezentaci. A na časté výjezdy do terénu, do firem, družstev, na nižší úřady, do sociálních ústavů, prostě mezi nás, prostý lid. A to nejen před volbami! Myslím, že větší ohodnocení nepotřebují. Vždyť výjezd do terénu lze hradit jako pracovní cestu. Pokud zajistí rozkvět vlasti a zvýšení průměrné mzdy v ČR, teprve pak ať se zvýší jejich odměny. Ale ne, že se rozhodnou a sami si odhlasují zvýšení pro sebe a pro ty, které uznají za hodné zvýšení.
A co placení vrcholní úředníci kraje a větších obcí? Těm by mohl stačit 1,5-násobek průměrné mzdy kraje, který reprezentují. Už slyším, jak sborem tvrdí: Ale to nám stačit nemůže! Ale co my, průměrní občané? Nám 1-násobek průměrné mzdy stačit musí! Utáhli jsme si opasky, jak kdosi prohlásil po něžné revoluci. A velká část obyčejných lidí má opasky stále utažené, neboť nedosahují ani průměrné mzdy!
Nabízí se otázka: Měl by snad nějaký státní zaměstnanec mít více, než 2-násobek průměrné mzdy? Střílím od boku: Prezident, předseda Senátu a Poslanecké sněmovny, ministři řekněme 3-násobek prům. mzdy v ČR. Reprezentovat by měli. Hejtmani kraje a primátoři velkých měst 2-násobek prům. mzdy v kraji. Více než 3-násobek prům. mzdy v ČR by měli mít ze státních zaměstnanců např. lidé na těch místech v policii, u soudů a státní zástupci, kteří přímo čelí organizovanému zločinu. Dále špičkoví lékaři a pracovníci výzkumu a vývoje, kteří, aby uživili rodinu, musí volit svoji profesní dráhu v zahraničí.
Kde vzít peníze na skomírající výzkum v ČR? Částečně z ušetřené mzdy poslanců, senátorů a vyšších státních úředníků. Líbí se nám, jak umírá český vývoj a výzkum, a ruku v ruce s tím se z naší vlasti stává surovinová země, která vyváží výrobky s nízkou hodnotou přidané práce? Pokud se u nás vyrábějí výrobky náročnými technologiemi, pak většinou ve firmách vlastněných cizím kapitálem. Např. Japonci po 2. sv. válce dlouhodobě podporovali daňovými úlevami své firmy, které měly poměrně velký vývoj a výzkum a zaváděly progresivní technologie i světové novinky. U nás se o ničem takovém ani neuvažuje. Tak se z řady šikovných českých hlav a rukou se stávají námezdní pracovníci podporující rozrůstání zahraničního kapitálu. I když nebýt zahr. kapitálu, bylo by hůř.
Soukromý sektor si stanovuje ohodnocení svých pracovníků sám. Ač je s podivem, že čeští manažeři mají vyšší reálnou mzdu (vyjádří, kolik si lze za mzdu skutečně koupit zboží a služeb) ve srovnání se svými kolegy v EU. Je nespravedlivé, že obyčejní pracovníci jsou často odměňováni nízko a někdy ždímáni jako citrón. Když se naučí soustavně překračovat normy a mají přílišné odměny, upraví se norma tak, aby zůstali opět pod 100%. Potácí-li se podnik v krizi z objektivních vnějších příčin či vlivem neschopnosti vedení, jsou obyčejní lidé první propouštěni často bez upřímného zájmu vlastníků a manažerů. Je zde samozřejmě protitlak odborů, regulační funkce státu. Ale když se rozhlédnu okolo sebe, vidím, že současný systém je založen na vysávání lidí, honbou za kariérou na úkor dětí a rodiny, drancování přírodního bohatství a devastaci přírody, vše samozřejmě v mezích zákona. (Na rozdíl od socialismu, který často neuznával ani žádné meze.) Například mnoho výrobních firem vypouští do vody či do vzduchu tolik zplodin, že je to jen těsně pod hranicí zákonem dovolené normy. Někdy se tekuté jedy "regulují" tak, že se naředí vodou, aby jejich koncentrace byla pod normou. Ale vypustí se do vody všechny, neboť jejich recyklace by vyšla dráž.
Ani socialismus, ani kapitalismus. Jsem zastáncem třetí cesty. Kde je ta třetí cesta, ptají se lidé, žádnou jsme nikde neviděli. Např. málokdo viděl, že řemeslníci ve feudalismu byli zárodkem kapitalismu, kdy podnikání ve velkém přestalo být výsadou pouze šlechty. I nyní lze pozorovat zárodky uspořádání uvědomělejší a duchovnější společnosti, která přijde. Protože kdyby ne, tak tento systém zničí sám sebe. Ne vlnou terorismu či válkou. Ale plíživou ekologickou krizí, která by přerostla meze zvládnutí. Zárodky budoucího uspořádání společnosti vidíte, když jeden pomáhá druhému. Když rodina adoptuje nebo má v pěstounské péči cizí dítě. Když někdo dělá práci v sociálních ústavech, v dětských domovech, domovech důchodců aj., v humanitárních misích na světě s nároky na minimální odměnu. Když člověk dělá svou práci jak nejlépe umí. Když člověk či firma věnuje část příjmu na humanitární pomoc, ekologické a sociální projekty ve své obci, vlasti či na některém místě na světě, jak sám považuje za nejvhodnější. Když vidíte, že člověk bere ohled na svého souseda, na lidi své obce, svého státu nebo na lidi kdekoliv na Zemi. To, co nyní ničí svět, je, že velká část lidí chce mít stále víc pro sebe. Většina bohatých není připravena vzdát se svého bohatství ve prospěch jiných, přesněji řečeno na záchranu světa před ekologickou či ekonomickou krizí. A většinu obyčejných lidí problémy budoucnosti lidstva buď nezajímají, nebo si myslí, že sami jsou bezmocní, nebo někteří přírodě či spoluobčanům sami také škodí.
Duchovní lidé všech vyznání by měli být příkladem. Někteří duchovní lidé na úrovni středních představitelů či prostých věřících se přou, jak Ježíš nebo Mohamed myslel to či ono, zakladatele cizího náboženství (Mohameda, Buddhu, Krišnu) považují za zástupce sil zla, vyhrožují si navzájem peklem, které milující Bůh nevymyslel. Žabomyší spory (naštěstí většinou na úrovni diskusí) ale vedou k tomu, že velká část lidí je dezorientována a nevěří v nic, než ve své peníze, kariéru aj. Kam zmizela tolerance, služba, láska ke všem bytostem a odpuštění, které hlásají náboženství světa? Jedině láska, upřímné poznávání, vzájemné duchovní obohacování a respekt k jiné víře či k nevěřícím ochrání tento svět!
Politici jsou odrazem nás. My jsme takoví, jací jsme. Ale v každém z nás je, jak říkal pan Hrabal, perlička na dně. Máme svobodnou volbu stát se buď ještě více necitelnějšími a bezohlednějšími vůči okolí, ale také naopak! Svět je nastaven tak, aby lidstvo byť na poslední chvíli přestalo podřezávat větev pod sebou. Abychom přestali myslet jen sami na sebe. Volby jsou důležitými mezníky na cestě společnosti. Z nabízených kandidátů budu volit ty nejčestnější, nejmorálnější, kteří jsou ochotni obětovat své schopnosti ve prospěch druhých. Kteří vidí problémy místní i světové a jsou schopni přesvědčit ostatní k jejich důslednému řešení. Kteří jsou schopni týmové práce, dovedou ve vhodnou chvíli prosadit nejlepší řešení. Když nemají pravdu, dovedou čestně říci, váš návrh je lepší než můj, mýlil jsem se. Na obecní úrovni volím ty, kteří nadto budou mít v programu podporu společenského života dospělých, dětí a mládeže obce, ekologické projekty, další zeleň a obnovu a rozvoj dětských prolejzaček a hřišť, která jsou mnohde zdevastovaná. Dítě, které si může hrát, sportovat se rozvíjí. Starší dítě má menší možnost k sklonu k takovým aktivitám, z nichž cigarety a alkohol jsou ještě ty méně škodlivé. Volím ty, kteří ve spolupráci s příslušnými orgány důsledně zabezpečí kontrolu nad naléváním alkoholu mladistvým v restauracích a budou se alespoň snažit omezovat distribuci drog na diskotékách ve městě a okolí.
My voliči, volme dobře. Kontrolujme zvolené politiky účastí na zasedání, vyjádřením vlastních názorů veřejně či v tisku, e-maily, výzvami senátorům, poslancům a vládě. Vy zvolení, pracujte čestně. Snažte se sliby plnit. Vnímejte problémy obyčejných lidí i globální problémy světa. Ať mohou naše děti jednou říci: "Politika je … služba bližnímu svému."
Například poslanci, senátoři a vyšší vládní úředníci by mohli mít odměnu ve výši 2-násobku průměrné mzdy v ČR. Polovinu své mzdy by měli na své výdaje, aby nezapomněli, jak žijeme my, obyčejní lidé, které se oni zavázali zastupovat. Druhou polovinu na svoji reprezentaci. A na časté výjezdy do terénu, do firem, družstev, na nižší úřady, do sociálních ústavů, prostě mezi nás, prostý lid. A to nejen před volbami! Myslím, že větší ohodnocení nepotřebují. Vždyť výjezd do terénu lze hradit jako pracovní cestu. Pokud zajistí rozkvět vlasti a zvýšení průměrné mzdy v ČR, teprve pak ať se zvýší jejich odměny. Ale ne, že se rozhodnou a sami si odhlasují zvýšení pro sebe a pro ty, které uznají za hodné zvýšení.
A co placení vrcholní úředníci kraje a větších obcí? Těm by mohl stačit 1,5-násobek průměrné mzdy kraje, který reprezentují. Už slyším, jak sborem tvrdí: Ale to nám stačit nemůže! Ale co my, průměrní občané? Nám 1-násobek průměrné mzdy stačit musí! Utáhli jsme si opasky, jak kdosi prohlásil po něžné revoluci. A velká část obyčejných lidí má opasky stále utažené, neboť nedosahují ani průměrné mzdy!
Nabízí se otázka: Měl by snad nějaký státní zaměstnanec mít více, než 2-násobek průměrné mzdy? Střílím od boku: Prezident, předseda Senátu a Poslanecké sněmovny, ministři řekněme 3-násobek prům. mzdy v ČR. Reprezentovat by měli. Hejtmani kraje a primátoři velkých měst 2-násobek prům. mzdy v kraji. Více než 3-násobek prům. mzdy v ČR by měli mít ze státních zaměstnanců např. lidé na těch místech v policii, u soudů a státní zástupci, kteří přímo čelí organizovanému zločinu. Dále špičkoví lékaři a pracovníci výzkumu a vývoje, kteří, aby uživili rodinu, musí volit svoji profesní dráhu v zahraničí.
Kde vzít peníze na skomírající výzkum v ČR? Částečně z ušetřené mzdy poslanců, senátorů a vyšších státních úředníků. Líbí se nám, jak umírá český vývoj a výzkum, a ruku v ruce s tím se z naší vlasti stává surovinová země, která vyváží výrobky s nízkou hodnotou přidané práce? Pokud se u nás vyrábějí výrobky náročnými technologiemi, pak většinou ve firmách vlastněných cizím kapitálem. Např. Japonci po 2. sv. válce dlouhodobě podporovali daňovými úlevami své firmy, které měly poměrně velký vývoj a výzkum a zaváděly progresivní technologie i světové novinky. U nás se o ničem takovém ani neuvažuje. Tak se z řady šikovných českých hlav a rukou se stávají námezdní pracovníci podporující rozrůstání zahraničního kapitálu. I když nebýt zahr. kapitálu, bylo by hůř.
Soukromý sektor si stanovuje ohodnocení svých pracovníků sám. Ač je s podivem, že čeští manažeři mají vyšší reálnou mzdu (vyjádří, kolik si lze za mzdu skutečně koupit zboží a služeb) ve srovnání se svými kolegy v EU. Je nespravedlivé, že obyčejní pracovníci jsou často odměňováni nízko a někdy ždímáni jako citrón. Když se naučí soustavně překračovat normy a mají přílišné odměny, upraví se norma tak, aby zůstali opět pod 100%. Potácí-li se podnik v krizi z objektivních vnějších příčin či vlivem neschopnosti vedení, jsou obyčejní lidé první propouštěni často bez upřímného zájmu vlastníků a manažerů. Je zde samozřejmě protitlak odborů, regulační funkce státu. Ale když se rozhlédnu okolo sebe, vidím, že současný systém je založen na vysávání lidí, honbou za kariérou na úkor dětí a rodiny, drancování přírodního bohatství a devastaci přírody, vše samozřejmě v mezích zákona. (Na rozdíl od socialismu, který často neuznával ani žádné meze.) Například mnoho výrobních firem vypouští do vody či do vzduchu tolik zplodin, že je to jen těsně pod hranicí zákonem dovolené normy. Někdy se tekuté jedy "regulují" tak, že se naředí vodou, aby jejich koncentrace byla pod normou. Ale vypustí se do vody všechny, neboť jejich recyklace by vyšla dráž.
Ani socialismus, ani kapitalismus. Jsem zastáncem třetí cesty. Kde je ta třetí cesta, ptají se lidé, žádnou jsme nikde neviděli. Např. málokdo viděl, že řemeslníci ve feudalismu byli zárodkem kapitalismu, kdy podnikání ve velkém přestalo být výsadou pouze šlechty. I nyní lze pozorovat zárodky uspořádání uvědomělejší a duchovnější společnosti, která přijde. Protože kdyby ne, tak tento systém zničí sám sebe. Ne vlnou terorismu či válkou. Ale plíživou ekologickou krizí, která by přerostla meze zvládnutí. Zárodky budoucího uspořádání společnosti vidíte, když jeden pomáhá druhému. Když rodina adoptuje nebo má v pěstounské péči cizí dítě. Když někdo dělá práci v sociálních ústavech, v dětských domovech, domovech důchodců aj., v humanitárních misích na světě s nároky na minimální odměnu. Když člověk dělá svou práci jak nejlépe umí. Když člověk či firma věnuje část příjmu na humanitární pomoc, ekologické a sociální projekty ve své obci, vlasti či na některém místě na světě, jak sám považuje za nejvhodnější. Když vidíte, že člověk bere ohled na svého souseda, na lidi své obce, svého státu nebo na lidi kdekoliv na Zemi. To, co nyní ničí svět, je, že velká část lidí chce mít stále víc pro sebe. Většina bohatých není připravena vzdát se svého bohatství ve prospěch jiných, přesněji řečeno na záchranu světa před ekologickou či ekonomickou krizí. A většinu obyčejných lidí problémy budoucnosti lidstva buď nezajímají, nebo si myslí, že sami jsou bezmocní, nebo někteří přírodě či spoluobčanům sami také škodí.
Duchovní lidé všech vyznání by měli být příkladem. Někteří duchovní lidé na úrovni středních představitelů či prostých věřících se přou, jak Ježíš nebo Mohamed myslel to či ono, zakladatele cizího náboženství (Mohameda, Buddhu, Krišnu) považují za zástupce sil zla, vyhrožují si navzájem peklem, které milující Bůh nevymyslel. Žabomyší spory (naštěstí většinou na úrovni diskusí) ale vedou k tomu, že velká část lidí je dezorientována a nevěří v nic, než ve své peníze, kariéru aj. Kam zmizela tolerance, služba, láska ke všem bytostem a odpuštění, které hlásají náboženství světa? Jedině láska, upřímné poznávání, vzájemné duchovní obohacování a respekt k jiné víře či k nevěřícím ochrání tento svět!
Politici jsou odrazem nás. My jsme takoví, jací jsme. Ale v každém z nás je, jak říkal pan Hrabal, perlička na dně. Máme svobodnou volbu stát se buď ještě více necitelnějšími a bezohlednějšími vůči okolí, ale také naopak! Svět je nastaven tak, aby lidstvo byť na poslední chvíli přestalo podřezávat větev pod sebou. Abychom přestali myslet jen sami na sebe. Volby jsou důležitými mezníky na cestě společnosti. Z nabízených kandidátů budu volit ty nejčestnější, nejmorálnější, kteří jsou ochotni obětovat své schopnosti ve prospěch druhých. Kteří vidí problémy místní i světové a jsou schopni přesvědčit ostatní k jejich důslednému řešení. Kteří jsou schopni týmové práce, dovedou ve vhodnou chvíli prosadit nejlepší řešení. Když nemají pravdu, dovedou čestně říci, váš návrh je lepší než můj, mýlil jsem se. Na obecní úrovni volím ty, kteří nadto budou mít v programu podporu společenského života dospělých, dětí a mládeže obce, ekologické projekty, další zeleň a obnovu a rozvoj dětských prolejzaček a hřišť, která jsou mnohde zdevastovaná. Dítě, které si může hrát, sportovat se rozvíjí. Starší dítě má menší možnost k sklonu k takovým aktivitám, z nichž cigarety a alkohol jsou ještě ty méně škodlivé. Volím ty, kteří ve spolupráci s příslušnými orgány důsledně zabezpečí kontrolu nad naléváním alkoholu mladistvým v restauracích a budou se alespoň snažit omezovat distribuci drog na diskotékách ve městě a okolí.
My voliči, volme dobře. Kontrolujme zvolené politiky účastí na zasedání, vyjádřením vlastních názorů veřejně či v tisku, e-maily, výzvami senátorům, poslancům a vládě. Vy zvolení, pracujte čestně. Snažte se sliby plnit. Vnímejte problémy obyčejných lidí i globální problémy světa. Ať mohou naše děti jednou říci: "Politika je … služba bližnímu svému."
