Odhlédněme nyní na chvilku od toho, že projekty paní Grossové s paní Barkovou vypadají na první pohled podezřele.
Pokud vrcholný politik nebo jeho žena nebo jeho děti podnikají a celá věc není absolutně průhledná, je to riziko.
Proč?
Skoro vždy totiž existuje podezření, že zisky mohou souviset s politikou, a jsou tedy přinejmenším nemravné.
Americká opozice například v nadsázce neustále poukazuje na to, že celá irácká válka byla vedena jen kvůli firmě Haliburton viceprezidenta Cheneyho. A to i přes to, že ji pan Cheney při nástupu do úřadu "zmrazil".
Izraelského premiéra Šarona nedávno málem stálo křeslo podnikání jeho syna.
Italský premiér Berlusconi neustále čelí útokům kvůli svému obchodnímu impériu, i když je neřídí. Spojit obchod a politiku je dosud zvykem v řadě asijských, afrických i latinskoamerických zemí. V západních demokraciích je to jedno z nejpřísnějších tabu.
Minimalizovat vliv korupce na politickou sféru je v nejvlastnějším zájmu všech obyvatel. Z férového a důvěryhodného prostředí totiž profitují bohatí i chudí.
Většina profesí má svá omezení. Když jste skokan na lyžích, nemůžete se přecpávat, když zápasník sumo, zase hubnout. Policista nesmí stávkovat, lékař musí být k dispozici. Ředitel musí nosit oblek a občas propouštět lidi. Dá se říci, že čím výš kdo v povolání míří, tím víc si musí ukládat omezení.
Platí to i pro politiku. Dravé a dobrodružné podnikání v rodině se s ní neslučuje. A to už vůbec nemluvím o takovém, které balancuje na hraně zákona nebo používá nelegálních peněz.
Vrcholný politik je pro opozici lovnou zvěří. A neprůhledné podnikání v rodině je něco jako velký terč na zádech. Pokud tedy pan Gross nedokázal tyto zásady vysvětlit své paní, dopustil se obrovské chyby. A to i v případě, že se žádné z podezření neukáže jako oprávněné.
