Fridrich, který od začátku května pobývá v psychiatrické léčebně v Brně-Černovicích, tvrdí, že za svůj přestupek dostatečně zaplatil již tím, že se vzdal vysokého postu v krajské správě.
"Vše záleží na tom, jak se k tomu postaví moji kolegové z ODS," uvedl v rozhovoru, který poskytl MF DNES přímo v areálu léčebny.
Postoj klubu zastupitelů ODS na radnici Brno-střed bude jasnější, až Fridrich opustí léčebnu.
"Rada k tomu ještě nezaujala stanovisko," uvedla starostka Brna-střed Dagmar Hrubá. "Chceme slyšet jeho pohled na věc," dodala.
Fridrich očekává, že z léčebny odejde domů asi za týden. "Lékaři mi sice doporučují, abych celé prázdniny ještě odpočíval, ale před zastupitele předstoupím," řekl.
Fridrich, který jako šéf finančního výboru Jihomoravského kraje bral přes 56 tisíc korun měsíčně, ukradl v obchodním domě Carrefour parfém za necelých 500 korun. Podle brněnských strážníků se přiznal a na místě zaplatil pokutu. - více
Rozhovor s Petrem Fridrichem
Zahradou černovické psychiatrické léčebny přichází pohublý muž s vyhaslým pohledem. Jen těžko se v něm hledá člověk pověstný svými přesvědčovacími schopnostmi a silnými emocemi. Jihomoravský zastupitel Petr Fridrich z ODS se zhroutil po tom, co byl před měsícem přistižen v obchodním domě s voňavkou v kapse místo v nákupním košíku.
Noviny, které mu nabízíme, odmítá. "Věříte, že na to ani nemám náladu?" říká, když usedá na lavičku.
Od události v obchodním domě uběhl měsíc a byla o ní napsána řada článků. Vy jste se však dosud k vašemu případu nevyjádřil. Co se tehdy vlastně stalo?
V Carrefouru jsme byli nakupovat s přáteli. Neměli jsme košík a kamarádka vybrala dámskou voňavku pro maminku. Požádala mě, abych ji podržel. Asi po dvaceti minutách jsme došli ke kase, kde jsme jí dali peníze, aby zaplatila. Já jsem popošel k bezpečnostnímu rámu a ten spustil poplach. V tu chvíli jsem si uvědomil, co mám u sebe.
Co jste udělal?
První moje reakce byla vrátit to zboží na místo. Ostraha tam však pracuje promptně a rychle - její člen mě okamžitě zastavil. Nechtěl jsem nic zapírat, tak jsem řekl, co se stalo. Vzal mě do jejich pracovní místnosti a zavolal městskou policii. Ti si zjistili jméno a adresu, zaplatil jsem dvě stě korun pokuty a tím to celé skončilo.
Už jste se k tomu nevracel?
Je to lidská věc, která se může stát každému. I když jsem teď v psychiatrické léčebně, nejsem blázen, abych kradl dámskou voňavku za tři stovky - to v žádném případě ne.
Z toho, co vyprávíte, moc nerozumíme tomu, jak se vlastně vše dostalo až na stránky novin?
Na to neumím odpovědět, byl jsem sám překvapen obrovskou medializací toho problému. Když k incidentu došlo, byl jsem si samozřejmě vědom, že je to špatně a stát se to nemělo. Obzvláště když jsem v politice.
Kdo vás tedy první kontaktoval ohledně podezření z krádeže?
Moje žena. Po patnácti letech v politice jsem poslední dobou cítil, že mi dochází šťáva. Nebylo mi dobře. Tehdy mi žena řekla, že se o to zajímali novináři. V tu chvíli jsem na to ani nereagoval. Složil jsem se. Ani jsem ten článek neviděl, neměl jsem sílu to číst.
Kudy vedla vaše cesta do léčebny?
Přišel jsem proto, že mi bylo hrozně špatně a prostě jsem přestal fungovat.
Takže mezi vaším pobytem tady a aférou okolo parfému není souvislost?
Do určité míry to k mému špatnému zdravotnímu stavu přispělo.
Už jste sem ambulantně docházel?
Ne.
Takže jste přišel a psychiatr vám doporučil hospitalizaci?
Ano, byl jsem na tom opravdu hodně špatně.
Vy jste poté podal rezignaci na post radního v městské části Brno-střed a šéfa finanční komise Jihomoravského kraje. Vyvíjeli na vás vaši kolegové nějaký tlak? Když jsem byl tady a celé se to venku spustilo, cítil jsem se zatlačený do kouta. Považoval jsem za seriózní rezignovat. Ačkoli já si mohu myslet, že se taková věc může stát každému, způsobil jsem mediální problém. Jako člen politické strany mám určitou zodpovědnost. Stalo se, a už se to nezmění, i když z mého pohledu to byla smůla.
Nebyl jste jen radní a šéf komise. Sedíte zároveň v zastupitelstvech kraje a městské části Brno-střed. Hodláte se vzdát i těchto funkcí?
Rezignace na kraji je pro mě dostatečná daň za to, co se stalo. Je správné, abych se vzdal předsednictví finanční komise.
Jak se k vám chovali kolegové z ODS? Cítil jste z jejich strany nějaký odsudek, nebo naopak podporu?
Zachovali se velice seriózně. Z toho, co vím, chtějí nejdříve slyšet můj názor po skončení mé hospitalizace. Ale je to na stranu samozřejmě velký tlak - to si uvědomuji.
Patnáct let jste budoval politickou kariéru. Nemáte pocit, že jste se propadl až na dno a teď už pořád budete jen „ten, který ukradl parfém“?
Teď je to těžké odhadnout. Záleží na tom, jak se na to budou dívat kolegové z ODS. Patnáct let už něco znamená a z tohoto vlaku se špatně vystupuje. Politiku - minimálně na úrovni městské části - nechci opustit.
Co vás teď čeká?
V léčebně budu ještě týden a i pak mi lékaři doporučují úplně se odstřihnout od světa politiky a alespoň po celé prázdniny odpočívat.
Nemáte chuť vzdát se politiky úplně, když i doktoři vám to v zájmu vašeho vlastního zdraví doporučují? Máte ještě tu vůli rvát se dál?
Vroce 1989 se do politiky nevstupovalo ze zištných důvodů - šlo o to udělat něco pro lidi. A musím přiznat, že do jisté míry je to i droga.
Takže pořád máte tu sílu jít dál?
Víte, tady se o tom špatně uvažuje. Tady najednou člověk vidí lidi, kteří žijí jiným životem i světem, mají jiné hodnoty. Já jsem za patnáct let byl jenom jednou na dovolené v Chorvatsku. Uvědomil jsem si to až tady.
Mluvíte o politice jako o droze. Nebude těžké zvyknout si na nižší post, než jste dosud zastával?
Politika není o funkci. Vždycky nakonec končíte tím, že musíte přesvědčit dotyčnou babičku, pána či studenta, aby v primárkách hodili do urny obálku zrovna s vaším jménem. Je jedno, o jakou úroveň voleb se jedná, zda parlamentní či volby v městské části.
Takže se budete snažit udržet se v zastupitelstvech Brna-střed a kraje?
Na Brně-střed jsem zakládal Občanské fórum. Když jsem se ohlédl za svou minulostí, uvědomil jsem si, že ten můj přestupek nebyl tak katastrofický, abych se vzdal tohoto mého dítěte. Ale samozřejmě se k tomu musejí vyjádřit všichni členové klubu zastupitelů.
Období, kterým procházíte, musí být náročné i pro vaši rodinu. Jak to nesla?
Musím poděkovat mé ženě, že to zvládla. Pracuje jako asistentka poslance, do politiky jsem ji vtáhl já, i když vlastně nechtěla. Náš život byl velmi hektický, a přesto to dokázala zvládnout a podržet mě.
Takže vás to spíše stmelilo?
Nebyly mezi námi lehké chvilky, máme dvě děti, a ne vždy jsme tomu dávali to, co to chtělo. Spíš z mé strany.
Tento přestupek nebyl vaším prvním tohoto druhu. Ještě za minulého režimu jste byl podmínečně odsouzený za drobnou krádež. Nediagnostikovali u vás lékaři poruchu, která by to vysvětlovala?
Ne, to ne.
