Beseda je součástí projektu Příběhy bezpráví společnosti Člověk v tísni. Program je na všech školách podobný - učitelé si z nabídky vyberou dokumentární film o komunistické totalitě a pamětníky, které pozvou na besedu.
"Musel jsem jít na sedm a půl roku do vězení. Ptáte se za co? Za to, že jsem souhlasil s prezidentem Benešem," vysvětluje Kamarád. "Pak jsem pracoval v dolech. Lámali jsme kámen, smolinec. Byla to tvrdá práce. Měl jsem kolegu, šikovného kluka. Já jsem vrtal, kvůli hluku jsem nic neslyšel, a když se otočím, on byl zasypaný. Kámen se vyvalil z boku a téměř mu uřízl hlavu," vypráví Kamarád. A z tašky vyndává lampu, s níž se kdysi fáralo.
Děti ani nedutají. Na chodbě sice zvoní, ale jede se nepřetržitě přes přestávku. Nikomu to nevadí. "Mně bylo jedenáct, když tatínka zavřeli," začíná vyprávět svůj příběh Pytlíčková. A popisuje, jak musela vyrůstat v rodině bez otce a nemohla pochopit, proč je zavřený člověk, který ji vždy vychovával k pravdomluvnosti.
Nakonec přichází čas na dotazy. "Co byste dělali, kdyby zvítězil zase komunismus? Jaké to bylo ve vězení? Kdo byli ti dozorci?" ptají se školáci.
"Dvě a půl hodiny jim ty děti očima visely na rtech. To někdy nevydrží ani těch pětačtyřicet minut," říká spokojeně učitelka dějepisu Ivana Otáhalová ze Základní školy na Jihomoravském náměstí v Brně-Slatině.
Není jediná, kdo je s projektem spokojen. "Besedy a filmy si jen v listopadu objednalo 370 základních a středních škol. Odhadujeme, že je to asi třicet tisíc žáků a studentů," říká ředitel projektu Karel Strachota. A to se projekt teprve rozbíhá.
Projekt se však nelíbí komunistům. "Děti budou vychovávány proti rodičům a prarodičům, kteří mají jiný pohled na svět," psalo se v komunistických Haló novinách.
"Vím, že komunisté jsou proti," říká Strachota. Setkal se i se snahou, aby se mohli účastnit besedy.
