Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Političtí supermani soutěží v zadlužování

  1:00aktualizováno  1:00
Pozor, vážení, držte si klobouky – jedeme z kopce! Je tu totiž krize. Pokud jste doposud na záchvaty paniky různých politiků a médií reagovali stoickým: "Krize? Jaká krize? Já žádnou neviděl," tak teď vás ty srandičky přejdou.

MMF se Strauss-Kahnem v čele (na fotce vpravo) chce také utrácet. | foto: Reuters

Ta krize je totiž celosvětová. A k tomu ještě největší od roku 1945, prohlásil tento týden pan Dominique Strauss-Kahn, šéf Mezinárodního měnového fondu.

Podle MMF tak nastane poprvé od konce druhé světové války pokles hospodářského růstu. Celosvětově o 15 procent, v Evropě o 2,5 procenta.

S tím se samozřejmě musí něco dělat. S krizí už bojují takoví velikáni jako Obama, Sarkozy i Merkelová. "Tak proč se k nim nepřidat?" pomyslel si patrně Strauss-Kahn a obratem ruky požádal o navýšení fondů MMF pro boj s krizí na 500 miliard dolarů.

Pro člověka s ambicemi stát se příštím francouzským prezidentem celkem logická úvaha. Chceš-li být viděn, musíš rozhazovat přinejmenším tolik peněz jako ti ostatní. Záchranné akce předváděné dosud americkou, francouzskou a německou vládou totiž ničím jiným než rozhazováním peněz daňových poplatníků nejsou.

Američané se inspirovali teoriemi Maynarda Keynese, podle nichž v dobách hospodářské krize má stát posílit poptávku pumpováním peněz do ekonomiky, byť i na dluh. Výsledkem je největší balík na podporu konjunktury v historii USA. Pozitivní efekt zatím nemá žádný. A to i přesto, že krize v USA vypukla již koncem roku 2007.

To je standardní průběh léčení hospodářské krize keynesiánským systémem. Ale nejde o homeopatikum, u kterého je možné si povzdechnout, že sice nepomáhá, ale ani neuškodí. Po keynesiánech zůstávají horentní dluhy.

Keynesiáni léčí symptomy, nikoliv příčiny. Ten jejich politický aktivismus má psychologický efekt: lid má pocit, že se vrchnost o něj stará, a v dobách existenčních ohrožení se nebouří. Z ekonomického hlediska mají jejich opatření efekt pouze krátkodobě. Je nabíledni, že když lidem rozdáte peníze a oni je utratí, ekonomiku tím krátkodobě "nakopnete".

Ale kdy s tím rozdáváním peněz přestat? A kdy začít dluhy splácet? Keynes ve své teorii vycházel z toho, že státy své zadlužení po překonání krize zase zredukují. V praxi se však politici většinou chovají stylem "po nás potopa" a vytloukají klín dalším klínem.

Dobrým příkladem toho jsou Merkelová se Sarkozym. Oficiálně pobíhají na politickém hřišti v dresech konzervativců. Ale oba jsou odchovanci silně levicově ovlivněných sociálních (Sarkozy) a socialistických (Merkelová) států. A podle toho taky vypadají jejich výkony: úvahy o zestátňování krachujících bank, rozdávání miliardových balíčků na jejich podporu, přímé a nepřímé subvence do automobilového průmyslu atd.

A protože za všechno zlo můžou chamtiví kapitalisti z Wall Streetu, je třeba je mít pod dohledem. Nejlépe, když je budou kontrolovat kompetentní, spravedliví a nezištní státní úředníci.

Vedle dostihů o to, kdo dokáže v nejkratším časovém úseku rozházet nejvíce miliard ze státní kasy, patří teď k nejoblíbenějším kratochvílím Merkelové a Sarkozyho úvahy, jak dostat bankovní systém v Evropě co nejvíc pod kontrolu.

Přitom současná krize vznikla právě regulováním, tedy v důsledku zásahu státu do tržních mechanismů. Americká vláda podporovala udělování hypoték na nákup domů a bytů i těm vrstvám obyvatelstva, které neměly dostatečnou bonitu na jejich splácení. Přičteme-li k tomu zaslepeně prorůstovou měnovou politiku americké centrální banky FED a celkovou atmosféru žití na dluh panující v USA již řadu let, máme účet za krizi hotový.

Že jej teď mají zaplatit daňoví poplatníci, není nijak překvapivé. Je to totiž to nejjednodušší řešení. Politikům se nabízí skvělá příležitost, jak vyvolávat dojem své nepostradatelnosti. Jeden vedle druhého se stylizují do role zachránců svého národa, světové ekonomiky a snad i celého vesmíru.

Škoda, že se k tomu přiměřeně neoblékají. Mít před očima Sarkozyho, Obamu a Merkelovou navlíknuté do úzké modré trikotáže s červenými slipy a žlutým logem Supermana na prsou, by dobře demonstrovalo, o jakou šaškárnu vlastně jde.

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Jak je zjevné, tragická nehoda pendolina s kamionem na přejezdu ve Studénce...
Studénka odmítá projekt na řešení nebezpečného přejezdu. Nepočítá s kamiony

Zastupitelé Studénky vyslovili nesouhlas s projektem, který má vyřešit nebezpečný přejezd známý tragickou nehodou polského kamionu s pendolinem. Ministerstvo...  celý článek

Oltářní obraz Klanění Tří králů od Petra Brandla v zámecké kapli Zjevení Páně...
Cenný Brandlův obraz z kaple patří Smiřicím, ne farnosti, rozhodl soud

Oltářní obraz Klanění Tří králů od Petra Brandla, který byl v českých zemích jedním z hlavních představitelů vrcholného baroka, bude i nadále patřit městu...  celý článek

Prezidentský kandidát Vratislav Kulhánek na snímku ze srpna 2017.
Kulhánek má nutné podpisy. Chce, aby Češi mohli být na prezidenta opět hrdí

Bývalý šéf automobilky Škoda Auto Vratislav Kulhánek získal 23 podpisů poslanců ze šesti stran a může tedy kandidovat na prezidenta republiky. Kandiduje s...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.