Nezávislost se v České republice nosí, zatímco stranictví, členství v partaji, neřkuli funkcionářství se považují za nedostatek, mnohdy charakterový. Je v tom však ohromný kus naivity - věřit v nezávislost nějakých osobností.
Každý politický činitel, ať pochází z jakékoli stáje, zaujímá nakonec, ať chce či nikoliv, nějaké stanovisko, preferuje nějaké řešení a bojuje za nějaké cíle - a tím se pochopitelně k něčemu či někomu přiřazuje, stává se členem nějakého uskupení, hnutí, strany, politického proudu.
Stokrát se může holedbat nezávislostí, ale někam patří, někým je. K dispozici má jediné druhé řešení: nemyslí si nikdy nic, nemá stanovisko, nemá názor, je nečitelný. Americký básník Ferlinghetti napsal: "Jen mrtví se neangažují." Možná také, že jen mrtví jsou nezávislí.
Mejstřík je nezávislý senátor, ale s jeho politickým zařazením by měl potíže jen slepý. Mejstřík představuje známý politický směr. Slavným nezávislým byl i senátor Fischer - co vlastně představoval, je neznámo i dnes, asi spíše nic. Úspěch jako nezávislý kdysi sklízel i Pithart, na kandidátce KDU-ČSL. V této straně také utonula jeho tzv. nezávislost.
O nezávislé bude v Senátu boj - strany si je nějakým způsobem rozeberou a my se konečně dozvíme, kdo to vlastně byl zvolen a co chce. Možná se také do příštích voleb konečně naučíme základní politickou algebru: řekni, kandidáte, co si myslíš, a já ti povím, kdo jsi a za koho kopeš. Neříkej mi nezávislost - to není nic jiného než politické plenky.
