Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Politická bezradnost ambiciózních států, jimž se říká BRICS

  8:28aktualizováno  8:28
Jorge Casteñeda, bývalý ministr zahraničí Mexika a nyní mezinárodně významný politolog, se v následujícím textu zamýšlí nad tím, jak, v čem a proč se projevuje rozpolcený, neprincipiální postoj některých, zejména latinskoamerických zemí na to, zda Palestinci mají, či nemají mít svůj vlastní stát.

Palestinci slaví podání žádosti o členství v OSN (23. září 2011) | foto: AP

Když Organizace spojených národů hlasovala před 64 lety o rozdělení Palestiny a vytvořila Stát Izrael, načež mu později přiznala plné členství, zdrželo se několik latinskoamerických zemí – Brazílie, Salvador, Argentina, Kolumbie, Chile a Honduras – hlasování, přičemž Kuba hlasovala proti příslušným rezolucím. Mexiko se v případě rozdělení zdrželo hlasování, ale o několik měsíců později hlasovalo pro přijetí Izraele do OSN a následně uznalo i židovský stát a připustilo, že mexickým národním zájmům nejlépe poslouží, když se v blízkovýchodním sporu nebude stavět na ničí stranu.

V nadcházejících týdnech bude většina latinskoamerických zemí hlasovat pro nějakou formu členství Palestiny v OSN nebo pro uznání státnosti, o niž Palestinská samospráva usiluje. Některé to však neučiní. Pro dva nestálé latinskoamerické členy Rady bezpečnosti OSN - Brazílii a Kolumbii - to není jednoduchá otázka a totéž platí i o Kubě, Nikaragui, Venezuele, Kostarice, Argentině, Bolívii, Chile, Ekvádoru, Peru, Uruguayi a Hondurasu, které už Palestinu uznaly, ale ještě v OSN nehlasovaly pro přidělení statusu „pozorovatele“ této zemi.

Palestinci čekají na projev Mahmúda Abbáse v OSN (23. září 2011)

Palestinci čekají na projev Mahmúda Abbáse v OSN (23. září 2011)

Možná, asi, nejspíš

Aby se Palestina stala plnoprávným členem OSN, musí Rada bezpečnosti doporučit tento krok Valnému shromáždění, avšak pozvednutí statusu Palestinské samosprávy na úroveň, kterou dnes zaujímá Vatikán – a která by Palestině teoreticky umožnila podílet se na činnosti mnoha orgánů OSN včetně Mezinárodního trestního tribunálu –, vyžaduje ve Valném shromáždění pouze dvoutřetinovou většinu hlasů. Politické důsledky v každém případě zastiňují právní či byrokratické problémy. Přinutit USA, aby v Radě bezpečnosti použily veto, anebo získat ve Valném shromáždění podporu více než 150 z 193 členských států OSN by byla obrovská porážka pro Izrael a USA, a proto jsou hlasy latinskoamerických států důležité.

Brazílie konstatovala, že má v úmyslu hlasovat v Radě bezpečnosti pro doporučení přijmout Palestinu do Valného shromáždění; Kolumbie dala najevo, že má v plánu zdržet se hlasování. Většina dalších latinskoamerických zemí bude pravděpodobně hlasovat pro nějaký typ rozšířeného statusu pro Palestinskou samosprávu.

Palestinec sleduje proslov Mahmúda Abbáse v OSN (23. září 2011)

Palestinec sleduje proslov Mahmúda Abbáse v OSN (23. září 2011)

Židovská komunita ve Spojených státech a v menší míře i administrativa Baracka Obamy se snaží přesvědčit Chile a Mexiko, které zatím nedaly své postoje jasně najevo, že izolací Izraele (a potažmo i USA) v této otázce nelze nic získat. Ani v případě plné palestinské státnosti by se totiž na reálné situaci příliš nezměnilo, pokud by ji neakceptovaly Izrael a USA – a Mexiko a Chile by naopak mohly hodně ztratit, kdyby se distancovaly od spojence v otázce, která má pro něj obrovský význam.

Myslet hlavně na sebe

Stručně řečeno se region stejně jako před více než půl stoletím nevyjadřuje k těmto klíčovým otázkám jednohlasně. Dnes stejně jako tehdy nezaujala většina latinskoamerických zemí principiální postoj – pro Izrael, anebo proti němu; pro Palestince, či proti nim. Místo toho sledují cestu výhodnosti a jejich pozice závisejí na relativním vlivu a razantnosti židovských či arabských komunit uvnitř jejich společností a také na naléhání Washingtonu nebo takzvaného bloku ALBA tvořeného Kubou, Venezuelou, Nikaraguou, Bolívií a Paraguayí.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu v OSN (23. záři 2011)

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu v OSN (23. záři 2011)

Nedostatek přesvědčení latinskoamerických zemí v těchto vážných otázkách – s výjimkou států ALBA, jejichž přesvědčení je sice mylné, ale ony mu přesto téměř nábožně věří – marginalizuje tento region v jiných důležitých mezinárodních tématech, jako jsou nedávná krize v Libyi a pokračující krize v Sýrii. V otázce rezoluce OSN zavádějící v Libyi bezletovou zónu a ochranu občanů se Brazílie spolu se třemi dalšími státy takzvané skupiny BRICS (Ruskem, Indií a Čínou), které se chtějí stát světovými mocnostmi, zdržela hlasování. Jihoafrická republika coby čtvrtá země skupiny BRICS souhlasila jen zdráhavě.

Sýrie není Libye

A pokud jde o současnou snahu Evropanů a Američanů prosadit uvalení sankcí OSN na syrského prezidenta Bašára Asada, počínají si BRICS ještě hůře. Nejprve vyslaly do Damašku misi zástupců tří zemí (Brazílie, Indie a Jihoafrické republiky), aby „přesvědčily“ Asada, ať nevraždí vlastní lid. Netřeba dodávat, že jim Asad neodpověděl ve smyslu „ano, tu a tam jsem jich pár tisíc zabil, ale když už o tom mluvíte, pokusím se dát si větší pozor“.

Syřané sledují rozhovor s Asadem (22. srpna 2011)

Syřané sledují rozhovor s Asadem (22. srpna 2011)

Televizní interview se syrským prezidentem Bašárem Asadem  (22. srpna 2011)

Televizní interview se syrským prezidentem Bašárem Asadem (22. srpna 2011)

Poté vydávaly BRICS jedno prohlášení za druhým, v nichž konstatovaly, že Sýrie není Libye a že ony nedopustí další intervenci Západu s cílem dosáhnout změny režimu v další arabské zemi jen proto, že její obyvatelstvo se zdá nespokojené s tamním diktátorem. Jak uvedl jeden vysoce postavený aktivista nevládní organizace: „Trestají syrský lid, protože se jim nelíbilo, že NATO na sebe vzalo mandát k ochraně civilistů v Libyi a proměnilo ho v mandát ke změně režimu.“

Vzhledem k jejich sílící roli v globální ekonomice je pochopitelné, že větší latinskoamerické země spolu s ostatními státy BRICS usilují o více vlivu na mezinárodní scéně. Tímto způsobem toho však nedosáhnou.

Jorge Casteñeda, bývalý ministr zahraničí Mexika (2000-2003), je světově významným profesorem politologie a latinskoamerických studií na Newyorské univerzitě.

Copyright: Project Syndicate, 2011. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek, perex a mezititulky jsou redakční.

Autor:


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Nemůžete říci, že jste nebyli varováni, říká film Rolanda Emmericha 2012.
ZÁPISNÍK: Cože? Už zase krachuje západní civilizace?

Ministr byl na šrot, Zdeněk Škromach fotil "výborné koláčky", Okamuru s Bártou spojila kniha a Tokio volá "Banzai"! To jsou témata zápisníku "Minulý týden"...  celý článek

Američtí váleční veteráni navštívili památník druhé světové války ve
ZÁPISNÍK: Také Američané nadávají na svoji politiku

Spojené státy se přirovnávají k banánové republice a k ­Itálii. Americká konzervativní Tea Party žije v bublině. V bublině žije i Václav Klaus. To jsou témata...  celý článek

Syrští povstalci v bojích o město Chanasír nedaleko Aleppa (27. srpna 2013)
ZÁPISNÍK: Potáhneme na Sýrii! Čeští komunisté milují Severní Koreu

Moderátor usnul, mezi českými novináři se objevily výzvy k válčení a komunistický hejtman mluvil s velvyslancem KLDR o povodních, píše komentátor MF DNES...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.