Možnost operovat s těmito citlivými údaji má přitom nejméně dvanáct tisíc příslušníků z čtyřicetitisícového sboru. Nemusí mít žádnou bezpečnostní prověrku: stačí, když nosí policejní průkaz a získají souhlas nadřízeného a správce jednotlivých databází.
Že nejde o maličkost, ukazuje příběh z Ostravy. Policista loni v září vyhledal pro německé vymahače dluhů adresu osmapadesátiletého muže. Příští den mu už vyděrači vyhrožovali smrtí.
"Když chcete někoho vydírat, není opravdu nic jednoduššího, než si koupit od zkorumpovaného policajta adresu své oběti, jejich dětí, rodičů a partnerů. Bohužel úplatných, kteří ani nedomýšlejí následky svých kroků, je mezi námi řada," připouští pražský kriminalista, jenž nechce být v této souvislosti jmenován. "Velmi často policisté shánějí data pro soukromé detektivní agentury, v nichž působí jejich bývalí kolegové," dodává.
Také Mikuláš Tomin, šéf ministerské inspekce, která zločiny v policii šetří, vidí problém jako závažný. "Zvlášť u policie jsou nemalé signály, že se data zneužívají," připustil. Policista s potřebným heslem dokáže v krátké chvíli vyhledat soukromé informace o jakémkoli občanovi. Kolik vlastní aut, kolik má dětí, kde bydlí, zda má zbrojní průkaz či jestli někdy spáchal trestný čin.
"Dříve příslušníci mohli do informačních databází vstoupit také, dnes to mají díky výpočetní technice mnohem jednodušší. Drtivá většina policejních pracovišť je totiž vybavena počítači, jejichž prostřednictvím lze občany lustrovat," vysvětluje Jaroslav Hlaváček, šéf oddělení a kontroly policie. "Pochopitelně příslušník dopravní policie může vstoupit jenom do databází, které pro svou práci nezbytně potřebuje," dodává Hlaváček.
Třebaže lze zpětně bez obtíží zjistit, jaký policista nahlížel do systému a co v něm hledal, pravidelného prověřování se nepoctiví příslušníci obávat nemusí. Není to podle odborníků ani technicky možné. Denně totiž policejní informatici napočítají průměrně sto osmdesát tisíc dotazů směřujících do databází.
"Přesto děláme vše, abychom se s tím vypořádali. Rozjeli jsme několik kontrolních akcí," uvádí Hlaváček. Přiblížit je nechce, neboť ještě nejsou u konce. Jen pro představu: na kontrolním oddělení policejního prezidia pracuje třicítka lidí, kteří musí dohlížet na všechny činnosti policie. Specialista, který by hlídal výhradně operace s daty, zatím v policejní kontrole chybí.
Podle Michala Krofta, advokáta a odborníka na ochranu osobních dat, je důsledná vnitřní kontrola nezbytná. "Nikdy nebude možné zaručit stoprocentní ochranu, vždycky může někdo z policistů selhat. Kontrola v řadách policie by měla být samozřejmostí, protože data se nejčastěji vynášejí zevnitř," zdůrazňuje Michal Kroft.
Že by se někdo do systému vloupal zvenčí, policejní informatici vylučují. I když při interních namátkových kontrolách podezřelé operace vyplavou na povrch, není vyhráno. "Když po příslušnících žádáme, aby nám předložili případ, pro něž informace sháněli, řeknou, že se dotazovali vlastně jen ze zvědavosti," líčí nesnáze kontrol Jaroslav Hlaváček.
Aby bylo možné policistu stíhat, je nutné mít v rukou důkazy, že citlivé údaje získal někdo třetí a že je případně zneužil. Tedy třeba takové, které měla ministerská inspekce k dispozici případu ostravského policisty, který vydal vymahačům dluhů nezákonně adresu jejich oběti.
Policisté tehdy u vymahačů našli papír s údaji o poškozeném, který s největší pravděpodobností pocházel od obviněného podpraporčíka. A proč vůbec někteří policisté riskují trestní stíhání? Podle zkušeností inspekce většinou neodolají nabízenému úplatku.
Někdy však také požadované informace zjistí bezplatně - například pro známé. "Policista třeba ví, že viník spáchané dopravní nehody spravedlnosti úspěšně uniká a takto se snaží pomoci poškozenému," poznamenává ředitel inspekce Mikuláš Tomin.
|
Podpraporčíka usvědčil systém Nápis na obrazovce monitoru varoval loni v září podpraporčíka ostravské policie jasně: "Přihlášení a veškerá činnost je monitorována. Při nedovolené manipulaci s informacemi se vystavujete trestní odpovědnosti." Přesto policista začal v databázích hledat adresu osmapadesátiletého muže. Objednali si ji u něj dva němečtí vymahači dluhů, kteří pak díky tomu vyrazili za "svým" mužem najisto. "Vtrhli k němu a přitlačili ho ke zdi," popisoval mluvčí ostravských policistů Milan Klézl důsledky jednoho z případů, kdy policisté neoprávněně prozradili data občanů. Vyděrači žádali čtvrt milionu korun v markách. Vyhrožovali nožem a plynovou pistolí. V sousedním pokoji je však poslouchala dlužníkova manželka, která zavolala policii. Hlídka pak u vymahačů našla kromě zbraní ještě jednu nečekanou a zajímavou věc - list papíru s údaji o přepadeném, evidentně pocházejícími z policejních databází. Pak už nebylo složité šestadvacetiletého podpraporčíka, který pracoval jako stážista u pátrací skupiny ostravské kriminální policie, odhalit. Informatici lehce v záznamech vyhledali, kdo a kdy se v registrech na muže vyptával. Podezřelý se nakonec sám přiznal. Už v polovině loňského října si policista vyslechl obvinění ze zneužití pravomoci veřejného činitele a neoprávněného nakládání s osobními údaji. Ještě koncem roku však u policie sloužil. Jen na jiném pracovišti. "Na svém působišti už nemá k důvěrným informacím přístup," řekl před několika týdny Josef Malý ze severomoravské kriminální policie. Soudní proces se ještě nekonal. |
