Bývalý náčelník armádní finanční služby Josef Tomek z Jaroměře není sociální případ. Stejně jako drtivá většina ze zhruba padesáti tisíc bývalých vojáků, policistů, hasičů či členů justiční stráže. Jsou však přesvědčeni, že jim stát patnáct procent jejich výsluhy - u délesloužících vojáků tvoří až polovinu bývalé mzdy - bere neprávem.
Tvrdí, že jim jde o princip. A samozřejmě i o peníze. „U mě to dělá dva tisíce měsíčně. Není to velká suma, ale za rok už je to slušná dovolená,“ říká Josef Tomek, který byl v armádě dvacet let a mimo jiné strávil sedm měsíců i na misi SFOR v Bosně a Hercegovině.
Klíčovým argumentem těch, kdo odešli ze služby před rokem 2010, je, že jejich nárok na výsluhu vznikl ještě před účinností zákona z pera tehdejšího ministra financí Miroslava Kalouska, který dávky zdanil.
Jedenapadesátiletý Tomek vede svůj spor se státem čtyři roky. Jeho případ dospěl až k Ústavnímu soudu. Ten jeho žádost na začátku června odmítl. Podle verdiktu je rozdíl mezi vznikem nároku na výsluhu jako takovou a samotnou výší částky, která se prý může měnit.
„Splnění podmínek pro přiznání výsluhového příspěvku se posuzuje ke dni zániku služebního poměru. To však neplatí pro výši a míru zdanění příspěvku. Ty nejsou fixovány a mohou se v čase vyvíjet. Obecně nelze předpokládat, že výše plnění ze sociálního systému zůstane neměnná,“ píše se v usnesení podepsaném předsedou senátu Ludvíkem Davidem.
Podle obhájců by výše výsluh měla být garantovaná. Pokud vysloužilci u soudu neuspějí, jsou připraveni obrátit se na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. „Máme nyní nějaký čas, abychom podali stížnost. Určitě to uděláme,“ dodává Tomek.
