Muži, který navíc nesmí pracovat deset let u policie, podle prezidenta nebyla jednoznačně prokázána vina. Soudy se totiž nemohly na jeho případu shodnout. Věc řešil i Ústavní soud, který tvrdil, že justice postupovala v rozporu s Listinou základních práv a svobod.
Mareš byl stíhán 4,5 roku a ve vazbě si pobyl šest měsíců. Kladné vyřízení žádosti o milost podpořila i petice.
Jan Mareš agentuře ČTK své omilostnění potvrdil. "Jestliže pro mnohé lidi je pátek třináctého nešťastným dnem, tak pro mě se stává šťastným," řekl. Dodal, že poprvé po čtyřech a půl letech bude trávit klidný víkend.
"Svitla mi taková malá naděje, že v tomto státě ještě existuje člověk, ke kterému je možno se dovolat, který objektivně zhodnotí tu situaci a umí potom správně podle svého citu rozhodnout," prohlásil na adresu prezidenta.
|
Další milosti Prezident prominul trest 10 měsíců i ženě odsouzené za podvod. Ta si půjčila peníze, které nevrátila. Dluh postupně splácí. Jednomu cizinci hlava státu prominula trest vyhoštění. Pokud nic neprovede, bude volný i řidič, který zachytil cyklistu a lehce ho zranil. Vdovec, který pečuje o dvě děti, se s poškozeným finančně vyrovnal. |
PŘEDCHOZÍ VÝVOJ
Tříletý trest pro bývalého policejního důstojníka potvrdil soud loni v zimě. Pražský městský soud tak rozhodl v odvolacím řízení.
Mareš pracoval na policejním prezidiu jako vedoucí skupiny finanční kriminality. Podle soudu vymáhal úplatek.
Necítím se vinen, tvrdil policista
"Znovu prohlašuji, že se necítím vinen," pronesl v polovině listopadu k mužům v talárech Mareš. "Neustále jsem usvědčován lidmi, jejichž postupy v tomto případu označil Ústavní soud za nezákonné. Navíc rozpory ve výpovědích nejsou drobné, jak se nás snaží přesvědčit státní zastupitelství," podotkl.
Mareš soudnímu řízení vyčítal i selekci důkazů. "Já jsem se nesetkal za tři a půl roku, co vedu tenhle spor, že by někdy soud konstatoval důkazy v můj prospěch," řekl novinářům.
Korunním svědkem obžaloby byl bývalý člen představenstva Skloexportu Karel Bartošek, který prý v březnu 1998 policistovi v restauraci předal předal obálku s penězi.
"Celou věc zinscenovala Inspekce ministra vnitra, která tahala za nitky. Navíc peníze, o kterých se tady hovoří, nikdo nikdy neviděl. Ani vyšetřovatel," narážel obhájce Tomáš Sokol na fakt, že inspekce zatkla Mareše přímo u hostinského stolu.
Advokát navíc namítall, že se prvoinstanční soud při projednávání této kauzy dopustil řady chyb. Zabýval se zejména důkazy, které se žalovaného skutku týkají pouze okrajově.
Naproti tomu státní zástupce poznamenal, že Marešovu vinu nedokazuje pouze Bartoškova výpověď, ale i výpovědi dalších svědků. "V neprospěch obžalovaného vystoupili i další svědci," snažil se žalobce přesvědčit trestní senát. Zároveň však požádal soud, aby zmírnil předchozí rozsudek a zakázal Marešovi pracovat pouze u policie a městské policie a nevydal zákaz služebního poměru obecně.
Policejní důstojník ale před soudem prohlásil, že Bartoška považoval za informátora, který mu předával informace z bankovních kruhů a pomáhal mu orientovat se ve finančních operacích. Bývalý šéf skupiny kriminalistů zaměřené na odhalování finanční kriminality tvrdil, že svědci lhali, on je nevinen a stal se obětí provokace Inspekce ministra vnitra.
Ústavnímu soudu se nelíbil postup inspekce
Bartošek dostal od inspekce nahrávací zařízení, aby zaznamenal své rozhovory s Marešem, a také peníze, které měly posloužit jako úplatek. Peníze Marešovi předal v obálce, kterou obžalovaný odložil, aniž se do ní podíval. Krátce poté ho zadrželi pracovníci inspekce. Právě tento postup označil Ústavní soud za protizákonný.
