Policejní prezident předpokládá, že omyly policie jsou něco jako houska na krámě: zločinci mazaně maskují vraždy lidským neštěstím a policie jim na to naivně skáče.
Podobných nenápadných, leč vraždících dvojic byly asi stovky.
A popletených policistů, slepých lékařů, oklamaných soudních ohledávačů ještě víc. Předělejte si statistiky zločinu.
Co jsme považovali za shodu nešťastných okolností a čin dvou výjimečných zrůd, to je v očích policejního prezidenta důvodem k obrovskému podezření: jde o věc v policii běžnou. Vraždí se šmahem a orgány to nevidí.
Prezident policie má o svém ranku děsivé mínění. Zasluhuje si však pochvaly - děsit je stokrát zdravější než poměry v policii zatajovat. Prezident řekl: Policisté nejednali v souladu se zákonem. Očekávejme, že policií proletí smršť. V souvislosti s prudkým zvýšením platů policie měla by to být smršť děsivá jako vraždy těch dvou oblud.
První vlaštovka: kutnohorský šéf policie abdikoval. Narafičit vraždu jako neštěstí je oblíbeným trikem levnějších detektivek. Autoři takových děl vynikají krkolomným důmyslem, jímž vrazi obvykle nevynikají. Nemají to zapotřebí. Stačí slepá policie.
Slepá? Co měly všechny ty oběti společného? Co bude policie znovu přešetřovat? Divná úmrtí lidí malých, drobných, obyčejných a šedivých jako život sám. O jejich skon projevila policie stejně pilný zájem jako o krádež starého auta. Čili žádný.
Žil, byl, umřel, není. Ledabylost a povrchní práce - tak zkoumala policie konec těch drobných lidí. Oběsili se, zabili je? Kdo by se staral. Policie předvedla v našich krajích nezvyklé pohrdání osudem člověka. Bůh suď, kdo ji to naučil.
