Kopli jej - kam se muži nekopou. I z kolemjdoucího svědka nakonec vytvořili obviněného z neuposlechnutí a urážky policisty. Pikantní je, že poražení jsou děti kuvajtského diplomata, dobyté území byl vůz s diplomatickou značkou a důvodem boje bylo špatné parkování.
Spor zní: kdo si začal? Podle starých způsobů má policie vždy pravdu. Její hlas váží dvojnásob. Kdo policii udeří či urazí, i kdyby to žena byla, hořce bude litovat. Policista je hodnostář zvláštního druhu - a vyššího svěcení. Je silný, vždy vítězí.
Podle nových způsobů je policista tvor veřejné služby, jenž postupuje pětkrát korektněji než občan právě proto, že má vždy přesilu. Když jej udeří na parkovišti žena, nedá se strhnout k odvetě. Ví, že by prohrál před veřejností.
Ví, že policistu nelze urazit - totiž, že z moci svého úřadu snese každou urážku bez zachvění. Nenechá se vtáhnout do školáckého sporu: kdo si začal. Problém policisty je jasný: nedopustí, aby se ze špatného parkování vyvinula rvačka. Z důstojnosti svého úřadu nevstoupí do problému, který se jmenuje "udeřila mě žena". Když žena udeří, policista se usmívá.
O hrubosti a neomalenosti bývalé policie vědí pamětníci své. Z každého, kdo se včas neponížil a nepřikrčil, vyrobila pachatele. Když chtěla. Od těch dob ušla policie dvanáct let. Na té cestě zastihla ji příhoda: ze špatného parkování rvačka, obvinění, zadržování a předvádění lidí. S průvodními efekty hrubosti a bití. A s trapným sporem: kdo začal.
Za starých časů šlo by vše ještě dál: k rozsudkům a trestům. Starodávná poučka zněla: Ohni se a poniž, občane. Na esenbáka nikdo nemá. I dnes česká policie za svými hochy stojí. Říká: na tvrdosti měli ještě přidat. Vede obhajobu směrem "Kuvajťané si začali".
Myslí, že vyhraje. Myslí, že jsou dvě rovnocenné strany, oni a my. Ať už ji udeřila kuvajtská dívka, či neudeřila, mýlí se. Neukazuje vítězství, nýbrž staré způsoby. Myslí, že vyřešila problém špatného parkování. Neví, že stvořila problém větší. Co o ní řeknou? Postaru bije lidi.
