Láska je nejsilnější z bohů. Byli kdysi dva. Jeden spílal druhému, že chce vrátit zemi před listopadovou revoluci. Druhý zas spílal prvnímu, že je vládcem tunelářů a prostitutek. Po volbách je však zasáhl Amorův šíp a jejich láska trvá dodnes.
Dříve, když nebylo registrované partnerství povoleno, skrývali ji pod pláštíkem takzvané opoziční smlouvy. Ba na veřejnosti se nadále osočovali. Ale v soukromí! Ty sladké orgie moci!
Love story Miloše Zemana a Václava Klause vejde do dějin jako vztah Romea a Julie. Paroubek s Topolánkem se jim nikdy nevyrovnají.
Už Goethe však psal o spřízněných volbou, i když neměl na mysli demokratické hlasování. Jeho těsný výsledek by však vytvořil situaci, kdy by vůdcům hlavních stran nezbývalo než se políbit pod rozkvetlou třešní. Komunistickou třešní.
Velká koalice je totiž lepší řešení než jakákoliv vláda opřená o nereformované komunisty. Tím spíše, že ODS a ČSSD mají mnoho společného.
Mohou se shodnout na omezování byrokracie, na snižování daní, na zlepšení života pro živnostníky a malé firmy. Obě strany chtějí snížit nezaměstnanost, pomáhat rodinám s dětmi, zlepšit přístup na vysoké školy a stabilizovat zdravotnické finance.
Mají sice poněkud jiné názory na to, jak to udělat, ale v takovém případě mohou uzavřít manželskou smlouvu. Budou řešit jen to, na čem se shodnou, vše ostatní pustí k vodě. Na rozdíl od opoziční smlouvy totiž není velká koalice podvod.
Recept na štěstí však neexistuje. V Německu má manželství z rozumu, snad proto, že hlavou rodiny je žena, za sebou první slušné úspěchy.
Naopak neustále se opakující vládní spolky pravice a levice otrávily rakouský politický systém a přihrály míč extremistům Jörga Haidera. Zejména proto, že rakouští socialisté a lidovci si udělali domácnost z celé země a rozdělili si mocenské i nemocenské posty.
Dělení křesel bývá na velké koalici nejtrpčí. A také to, že jeden z vůdců přestane být vůdcem. Nepřijel nakonec Gerhard Schröder poradit Paroubkovi i Topolánkovi, že řídit ropovod vůbec není špatné?
