 Patrové autobusy jezdí bez crash testůČtyři roky po Nažidlech |
PAVEL BANZET
Bývalý ministr dopravy Jaromír Schling situaci na ministerstvech zná a má možná pravdu v tom, že sólo zákaz provozu dvoupodlažních autobusů je nereálný. Mne ovšem především zmínka o sólo zákazu až uráží.
Když švýcarská vláda zjistila, že příliš dlouhé autobusy představují na jejich silnicích nebezpečnou překážku, jednoduše jejich provoz na vlastním území zakázala, aniž by toto opatření jakkoliv projednávala se svými sousedy (proč také, o švýcarských zákonech rozhodují jen občané Švýcarska, nikdo jiný). Každý, kdo chce navštívit Švýcarsko, se musí tomuto omezení přizpůsobit.
Panu exministrovi Schlingovi bych rád položil následující otázku: Je naše vláda opravdu tak nesvéprávná, že ani o tak z pohledu celého hospodářství bezvýznamné záležitosti, jako je omezení provozu několika desítek autobusů, není oprávněna se svými občany diskutovat sama bez cizího posvěcení?
XXX
JAROMÍR SCHLING
Česká republika, na rozdíl od Švýcarska, je členem EU. To znamená, že musí dodržovat pravidla unie, ale rozhodně to nelze vykládat jako nesvéprávnost české vlády. Spíše naopak - ČR může v orgánech EU uplatňovat svá stanoviska, a ovlivňovat tak dění v celé unii.
Problém bezpečnosti patrových autobusů nemá jednoduché řešení a zákaz jízdy na území ČR už vůbec není žádným řešením.
Je nepochybné, že bezpečnost těchto vozidel pro případ nehody lze do určité míry zvyšovat různými konstrukčními úpravami. Ale absolutní bezpečnost je zde stejně nedosažitelná, jako jinde v dopravě i v životě.
Ostatně statistika jasně ukazuje, že největší ztráty na životech mají na svědomí osobní auta. A především: nehody jsou v rozhodující míře zaviněny řidiči, ne technikou. Největší úsilí musí být napřeno tam, kde lze očekávat nejvýznamnější zlepšení - tedy směrem k řidičům.
