Nastal čas sporů; volná ilustrace

Nastal čas sporů; volná ilustrace | foto: Wikipedia.org

POLEMIKA POKRAČUJE: Oč jde v kauze Lexikon české literatury

  • 7
Svár v české literárněvědné obci ve věci Lexikonu české literatury, respektive na něho navazující práci, pokračuje - tentokrát si slovo berou dva členové rozpadajícího se týmu. Reagují na stanovisko předsedy a místopředsedy Rady Ústavu pro českou literaturu AV ČR, publikované v Kavárně on-line. Mezitím na internetu vznikla petice -na ni v textu najdete odkaz.

Jelikož reakce Pavla Janáčka a Jiřího Trávníčka ( v Kavárně on-line z 8. ledna 2010) na Otevřený dopis – kauza Lexikon české literatury (tamtéž 6. ledna) podstatné skutečnosti zamlčuje nebo dezinterpretuje, jsme nuceni dodat k ní následující:

1. Úředním počátkem konce projektu "Lexikon české literatury pro nové tisíciletí" bylo opravdu jedno rozhodnutí ředitele Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. (dále ÚČL). Bylo v rozporu s odborně podloženým a nezávislým doporučením Atestační komise; tento rozpor se přitom týkal nejen "jedné pracovnice", ale několika členů týmu. Prostě bylo ignorováno, že již téměř rok řešíme grantový projekt.

2. Nejde proto o "problém" jedné pracovnice. Jde o déle trvající tlak na celý tým a jeho projekt, bez respektu k odborným argumentům. Rozhodují ti, kdo sice mají pravomoc rozhodovat, nevědí však, co práce na LČL obnáší. Jde o vyvrcholení několikaletého sporu o pojetí a budoucnost literárněhistorické lexikografie, v němž se určujícími staly osobní averze. Spor byl vyřešen jinými prostředky, než by se na akademické pracoviště slušelo: nikoli odborně, nýbrž mocensky.

Petice a lexikon

Na adrese http.petice-za-lexikon.webnode.cz vznikla petice, jejíž signatáři podporují otevřený dopis. Ten v Kavárně on-line rovněž najdete.

3. Odmítáme snahy tuto kauzu bagatelizovat, interpretovat ji jako jakýsi formální nebo pracovněprávní problém, zaměňovat příčiny a důsledky, znevažovat lexikografickou práci. Pokud měl ředitel nějakou nabídku týkající se pracovní smlouvy, pak ji jaksi zapomněl s dotčenou pracovnicí nebo s vedoucím projektu – před svým rozhodnutím nebo po něm – projednat. Argument "financování z grantových prostředků" – mimochodem podkládaný čísly neodpovídajícími rozpočtovému plánu určení mzdových nákladů projektu – je vedením ÚČL formálně a alibisticky opakován teprve od jisté fáze sporu.

4. Podstatný autorský a redakční podíl na posledních svazcích "Lexikonu české literatury", který je pokládán především mimoústavní badatelskou obcí za nejvýznamnější výsledek činnosti tohoto pracoviště, považujeme za důležitý přínos pro ÚČL – byť neevidovaný v nějaké úřednicky bodující databázi. Je vyvoláván dojem, jako by redigování náročného lexikografického díla bylo nějakou podřadnou činností. Každý, kdo se k podobné práci přiblížil, však ví, že úloha redaktora je přinejmenším stejně podstatná jako role autorská. Bez dlouholeté práce redaktorek a redaktorů, jíž obětovali mnohé, by toto kompendium nebylo vůbec knižně dokončeno (to se beze zbytku týká i dotčené pracovnice). Zda heslo v "Lexikonu", jehož autorské a redakční zpracování si mnohdy žádá i několik měsíců intenzivní práce, obstojí v čase ve srovnání s "vědeckou studií" z hlediska významu a užitečnosti, nechť posoudí odborná veřejnost sama…

5. Zmiňované usnesení Rady obsahuje mimo jiné 6 odpovědí na konkrétní otázky, ani jedna však nebyla přijata 8 hlasy z 9 (na rozdíl od souhrnného usnesení). Například závěr "Rozhodnutí ředitele poškozuje projekt LČL pro nové tisíciletí" podpořily 3 hlasy, 5 bylo proti, 1 se zdržel; pro konstatování "Rada ÚČL souhlasí s rozhodnutím ředitele po letošních atestacích" bylo 5 členů Rady, 1 byl proti a 3 se zdrželi. Alarmující přesvědčení, že "většinový názor" (vůle hlasovací většiny) je zárukou správnosti, je pro řízení ÚČL charakteristické.

6. Ředitel - za účinné podpory obou podepsaných funkcionářů - bez varování a předchozích výhrad, veden hlavně osobními důvody, při svém rozhodování nedbal nejen doporučení Atestační komise ústavu, ale ani upozorňování na závažnost jeho zásahu do fungujícího týmu, který zásadně ohrozí řešení projektu. Následnými kroky rozbil celý, jednotný tým, protože jeho členové nebyli ochotni podrobit se vymáhání poslušnosti či loajality, nebyli ochotni mlčet, jednat proti svému odbornému přesvědčení a svým morálním zásadám. (Dnes už je tým úředně v likvidaci, část již odešla nebo bude nucena odejít, část se rozhodla odejít sama, další mají být "přiděleni" k jiným úkolům...).


7. Velké projekty se neničí samy. Kdyby nedošlo k neblahým zásahům z vnějšku, pracovali bychom (jak nejlépe umíme) dál na projektu, který jsme zahájili, jehož podání ovšem již předloni nebylo lehké vůči rozhodovací většině v ústavní Radě prosadit. Je pro nás stále nepochopitelné, že se pánové Janoušek, Janáček, Trávníček, Přibáň… rozhodli zlikvidovat (a následně možná "převzít") rozpracovaný projekt "Lexikonu". Argumentace situací "negativní prognózy financování Akademie věd" může být sice všeobecně srozumitelná, nicméně ekonomické důvody v tomto případě dosud roli nehrály a nehrají.

8. V našem sporu jde také o principy nakládání se svěřenou mocí na akademickém pracovišti ve světle etických principů a korektnosti vzájemných vztahů (kauza byla proto předána k posouzení Komisi pro etiku vědecké práce AV ČR). Velmi si vážíme podpory představitelů akademické obce i širší veřejnosti – znamená pro nás naději, že odbornost a slušnost ještě mají svou váhu.

                                                                                 11. 1. 2010
Luboš Merhaut a Daniel Vojtěch jménem celého bývalého týmu "Lexikonu české literatury pro nové tisíciletí"

Slovo sloupkaře

 Jiří Peňás v Lidových novinách 11. ledna 2010:

"... toto je přesně případ, do kterého zvenčí vidět není a pokud by i trochu bylo, pak co s tím v novinách? V pražských kruzích bohemistických, jak jsem k svému údivu zjistil, animozity jen bují a rivalita má rysy, které by člověk předpokládal v prostředí, jež se zabývá něčím jiným, než je lexikografie. Děje se to navíc na pozadí trvalého finančního přiškrcování české vědy.


Potřeba ušetřit tak může stát na začátku případu, i když kořeny jsou hlubší a tkví opět v něčem velmi osobním. Záhy ta patálie dostane tragikomické rysy, z Ústavu odchází odborný tým, který se zachová mušketýrsky vůči kolegyni, což člověku musí imponovat. Druhá strana mluví o trucu a póze, neschopnosti přistoupit na kompromis. Střídavě posloucháte jedny i druhé, víte, že pravda bude zřejmě někde uprostřed, nebo možná nikde. A cítíte úlevu, že jste zaměstnaný v pouhých novinách."

Video