Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Polaroidy fotografa Helmuta Newtona ukazují, že on prostě uměl vidět

  8:44aktualizováno  8:44
Kdo se v příštích týdnech a měsících hodlá vypravit za kulturou a uměním do Berlína, neměl by tu výstavu minout, píše v následující recenzi Josef Chuchma. V německé metropoli navštívil expozici fotografa Helmuta Newtona nazvanou Polaroids.

Helmut Newton: Paris Match, Monte Carlo 1985; Polaroid | foto: © Helmut Newton Estate

Ze světových tvůrců módní fotografie nejvíce pronikl do českého povědomí Helmut Newton (1920–2004). Vyšlo mu zde několik publikací a měl tu výstavy, přičemž na tu první, ve Francouzském institutu v Praze, která se konala v devadesátých letech, i osobně přijel. 

O výstavě

Helmut Newton: Polaroids

Helmut Newton Foundation, Jebensstrasse 2, Berlín, výstava trvá do 20. listopadu 2011, otevřena denně mimo pondělí od 10 do 18 hodin, vstupné 8 eur

Newton byl sice světoběžník a kosmopolita, nicméně se narodil v Berlíně, v témže městě je pohřben a německá metropole nalezla důstojnou budovu, které schraňuje Newtonův odkaz. Kromě stálé expozice o umělcově životě a díle připravuje instituce zvaná Helmut Newton Foundation i krátkodobé výstavy sestavené buď z Newtonova díla, nebo z prací jiných autorů. Nyní jsou takto, v dosud nejucelenějším souboru, představeny snímky, které Newton exponoval fotoaparátem značky Polaroid.

Helmut Newton: Yves Saint Laurent, Paris 1991; Polaroid

Helmut Newton: Yves Saint Laurent, Paris 1991; Polaroid

Bývalo, už není

Přístroje Polaroid bývaly, viděno dnešníma očima, velké, neohrabané a provozně drahé. Měly však vlastnost, kterou v digitální éře považujeme za samozřejmou, avšak v éře klasické, analogové fotografie z nich činila unikát – exponovaný obraz byl sice ne ihned, nicméně za pár desítek sekund k vidění. Z polaroidu „vylezla“ hotová fotografie, nevelká sice, nicméně relativně okamžitá. Jaká to rychlost ve srovnání s pracným procesem vyvolávání negativu a posléze pozitivu v temné komoře!

Newton, jakož i někteří další fotografové, používali polaroid jako náčrtník k ověření si snímané scény, tedy jak „to“ bude ve výsledku asi vypadat. Newtonovy záznamy z polaroidového skicáku, respektive reprodukce těchto maloformátových fotek, se postupně staly téměř integrální součástí jeho díla, ale nikdy výhradně na nich nestála tak rozsáhlá expozice, jako je ta, kterou nyní prezentuje Berlín.

Helmut Newton: French Vogue, Paris 1981; Polaroid

Helmut Newton: French Vogue, Paris 1981; Polaroid

Zhruba tři stovky polaroidových fotek pořadatelé reprodukovali a zvětšili do výstavních formátů, ovšem se zachováním barevných specifik či mechanických vad, které si Newtonovy polaroidy nesou (jednou z daní za bleskově provedený chemický proces vyvolání obrazů byla u polaroidů nestálobarevnost).

Krásná nedokonalost

Na některých Newtonových snímcích lze rozpoznat prvotní stadium příštího proslulého záběru, jiné jsou jednoduchým záznamem okamžité situace a nálady „na place“. Pochopitelně, že obrazová i technická úroveň těchto skic je různá, nicméně platí tu, že v omezení se pozná mistr. Obrazový fundament řady oněch náčrtů je nesporný, Newton prostě uměl vidět.

Originální poetiku nejednoho jeho polaroidu vytváří symbióza mondénního námětu (například slavné modelky Eva Herzigová či Veruschka) a ne zcela ostrého a barevně korektního, dá se prostě říci technicky „ušmudlaného“ zobrazení. Osobně mě na výstavě nejvíce oslovily zrovna ty spontánní a technicky vadné momentky, jejichž krása je nedokonalá, ale právě proto neodlidštěná, nereklamní a uvěřitelná.

Další dimenzí Newtonových polaroidů je do nich přirozeně promítnutý duch doby; konkrétně hédonická radost z tělesnosti, zřetelně jiná než dnešní zhygieničtělá a opatrnická dráždivost, „zmoudřelá“ zkušeností s AIDS a novou pruderií.

Helmut Newton: Thierry Mugler, Monte Carlo, 1998; Polaroid

Helmut Newton: Thierry Mugler, Monte Carlo, 1998; Polaroid

Newtonova polaroidovská kolekce má zkrátka co do umělecké výpovědi svůj vlastní, a nikoliv zanedbatelný potenciál. Kdo se v příštích týdnech a měsících hodlá vypravit za kulturou a uměním do Berlína, neměl by tu výstavu minout.

Autor:


Ondřej Vetchý: Kvůli filmu Po strništi bos jsem musel zhubnout a udělat si plešku





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Nemůžete říci, že jste nebyli varováni, říká film Rolanda Emmericha 2012.
ZÁPISNÍK: Cože? Už zase krachuje západní civilizace?

Ministr byl na šrot, Zdeněk Škromach fotil "výborné koláčky", Okamuru s Bártou spojila kniha a Tokio volá "Banzai"! To jsou témata zápisníku "Minulý týden"...  celý článek

Torontský starosta Rob Ford se přiznal, že v minulosti kouřil crack.
ZÁPISNÍK: Naše česká Kanada. Jak starosta řádil, lhal a měl podporu

Škromach oceňoval konspirační teorie. Srovnání: česká politika a starosta Toronta, který kouří crack, lže a pije. Boj proti drogám selhal. To jsou témata...  celý článek

Miroslav Kalousek po jednání s prezidentem Milošem Zemanem.
ZÁPISNÍK: Několik slov chvály

O jednom kolegovi novináři a o nadávání na média. O české otázce a třech divadelních představeních. A také gratulace Miroslavu Kalouskovi, to jsou témata...  celý článek

Dumrealit.cz/Development
Obchodník - realitní specialista

Dumrealit.cz/Development
Zlínský kraj
nabízený plat: 35 000 - 100 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.