Vinu však sotva lze přičítat majitelům či provozovatelům. V zemi, kde kouří třiadvacet procent žen, více než třicet procent mužů a zhruba čtvrtina teenagerů, je striktně nekuřácký podnik odsouzen ke ztrátovosti. Protikuřácké tažení, které vyhlásil ministr zdravotnictví a jež se má promítnout i do zpřísnění předpisů, se bude potýkat se zakořeněnými návyky.
"Ze začátku jsme byli nekuřácká kavárna, stejně jako kavárna zdejšího bývalého majitele," vzpomíná majitel Café Baru u Fílů Zdeněk Fíl. "Jenže kuřáků chodilo více než nekuřáků. Tak jsme zřídili jeden stůl pro hosty, již kouří. Výsledkem bylo, že množství kuřáků se tlačilo u vymezeného stolu a zbytek lokálu byl volný. Takže jsme nyní kuřácká kavárna," dodává majitel.
Tlak platících zákazníků-kuřáků je neúprosný. Někteří provozovatelé se pokoušeli kouření alespoň omezit, ale náhlý pokles zájmu hostů je rychle od takových nápadů odradil. V Kavárně Rosa si například host směl zapálit cigaretu nejprve ve 13 hodin odpoledne. "To se nám draze nevyplatilo," říká Dana Šmehlíková. "Abychom nepřišli o zákazníky, omezení jsme zrušili. Lidé prostě chtějí kouřit celý den."
Kavárnám s oddělenými prostory pro nekuřáky se vede lépe, i tam však lze zaznamenat zvláštní psychologické zákonitosti. Sylvio Spohr, majitel Café Louvre si na snížení obratu nestěžuje. "Osvědčilo se to, místnost je obsazena stejně jako kuřácká část, chodí sem hlavně rodiče s dětmi a také starší lidé," tvrdí.
Nicméně si všiml, že než se kavárna zaplní, chodívají i nekuřáci do společné části. "Zřejmě je láká atmosféra shonu a šumu." Kavárenská nálada - dokud nepřekročí míru - stále boduje.
Ani Hana Vojtíšková z Kavárny Reno v Uměleckoprůmyslovém muzeu si na nedostatek zájmu nestěžuje. I když... "V zadní části, kde se nekouří, je méně zaplněno než tady vpředu."
Přesto tvoří kavárny s odděleným prostorem pro nekouřící hosty pouhou desetinu z více než stovky pražských kaváren. Kavárníci uvádějí dva důvody, proč nevycházejí nekouřícím hostům vstříc. Zaprvé zmiňované obavy z odlivu hostů, zadruhé technické obtíže, na něž narážejí, chtějí-li prostor podniku přepažit.
Kavárny často tvoří jediná velká místnost a scénář zacházení s nespokojeným zákazníkem-nekuřákem je nabíledni. Když se vůči své roli pasivního kuřáka vzbouří a má štěstí na solidní podnik a personál, přesadí jej do vzdálenějšího kouta, nebo mu teprve poté nabídnou, je-li to možné, místo v odděleném salonku. Čeští nekuřáci však svým hostitelům často starosti nepřidělávají.
Hosté z ciziny se proti pasivnímu kouření ohrazují mnohem častěji. Zkušenosti se stížnostmi zahraničních návštěvníků připouští například Petra Hektorová z Kavárny Obecní dům: "Čas od času si přijdou stěžovat cizinci, že jim vadí kouř z doutníků. Ze zahraničí jsou zřejmě zvyklí na nekuřácká oddělení kaváren," domnívá se. Kuřáci doutníků jsou přitom ve většině případů také cizinci; je zjevné, že na nekuřácká oddělení jsou zcela samozřejmě zahraniční návštěvníci zvyklí. Přepažit kavárnu v Obecním domě však není podle Petry Hektorové technicky proveditelné.
Dodejme, že taková přestavba by bez ohledu na proveditelnost byla i velice nákladná. Drahé jsou však i jiné metody jako vybavení kaváren klimatizací a čističkami vzduchu. I taková zařízení však v pražských kavárnách existují.
"Sám jsem nekuřák, takže vím, jak je to nepříjemné, když si chcete dát kávu a dort a někdo vám k tomu čudí pod nos," říká majitel Kavárny Valentinka Svatopluk Nebeský. Jeho kavárna je proto rozdělená. Ve spodní místnosti se nekouří vůbec, v horní kuřácké části je instalována pračka vzduchu. "Kouř je tak, myslím, zcela nezřetelný," domnívá se Nebeský.
Oproti rozšířené představě nejsou zaručenou oázou nekuřáctví dokonce ani kavárny internetové. I když v nich panuje vůči lidem (a strojům) větší tolerance. Ze tří desítek internetových kaváren v Praze je polovina z nich zřízena jako kuřácká. Druhá polovina slouží dílem jako nekuřácká, dílem jako smíšené prostory s vyčleněným místem pro nekuřáky.
Internetoví kavárníci se potýkají se stejnými problémy jako jejich klasičtí kolegové. Někteří kavárnu rozdělit nemohou, a tak se čistotu vzduchu snaží podporovat klimatizací. Jiní majitelé zkusili vyjít vstříc nekuřákům, ale pokus se jim nevyplatil. "Ze začátku jsme nekuřákům vyhrazovali šest až osm míst. Jenže počítače nebyly využívané a stály," tvrdí například Kateřina Brašíková z Electra Internet Café.
A tak jen jediná z kaváren ve vnitřní Praze se může pyšnit přídomkem nekuřácká, i když jde vlastně o kavárnu divadelní. Důvod, proč se zde nekouří a pravděpodobně ani nikdy kouřit nebude, je ovšem netypický. "Kouř by poškodil vzácný, více než tři sta let starý, původní strop," vysvětluje provozovatel kavárny Café Gaspar Kasper v Celetné ulici Petr Mráz.
"Někteří lidé, kteří si nedovedou představit deset minut bez cigarety, si stěžují, ale většina - a mezi nimi i kuřáci - omezení vítá," dodává Mráz. Zákaz kouření oceňuje i zdejší obsluha: "Je mi to příjemné, lépe se tu pracuje. Když si chci zakouřit, jdu prostě na balkon," říká servírka Lenka Skopalová.
