Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Poklady světové fotografie, jež jsou u nás k vidění opravdu výjimečně

  18:21aktualizováno  18:21
Výstava v pražském Paláci Kinských naznačuje, jakou fotografickou sbírku mohli mít třeba i Češi, kdyby tady vývoj býval šel demokratickým směrem.

Etienne Carjat: Básník Charles Baudelaire, 1863 | foto: Collection Fotografis, Bank Austria, Vienna

Kvalita a vzácná příležitost se rychle rozkřikne. Na výstavě FOTOGRAFIS collection reloaded - Poklady světové fotografie 19. a 20. století, která je instalována v Paláci Kinských na Staroměstském náměstí v Praze, jsem strávil jedno ze všedních dopolední. Ne že by tamějšími sály procházely davy, nicméně frekvence návštěvníků vysoko překračovala tuzemské zvyklosti, kde ve všední dny bývá na většině výstav mrtvo, a o víkendech tomu často bohužel nebývá jinak. A to propagace té akce není bůhvíjaká; pravda, plakáty zvoucí na výstavu FOTOGRAFIS, se v centru města sem tam vyskytují, avšak ony vizuálně dosti subtilní pozvánky nepatří zrovna k těm, jež se mezi ostatními protlačí a vnutí do zorného pole kolemjdoucích. 

Herbert Bayer: Autoprotrét, 1932

Národní galerie je kvůli svému odtažitému, ba přehlíživému vztahu k fotografickému umění – ať co se týká jejího sbírkového, ale i výstavního přístupu - soustavně a právem kritizovaná. Ale tentokrát zprostředkovává na tuzemské poměry jedinečný fotografický zážitek. Uspořádala reprízu výstavy, jejíž premiéra se uskutečnila vloni v září a říjnu v prostorách Bank Austria Kunstfora, na náměstí Freyung ve Vídni, kde tato banka organizuje expozice výtvarného umění. Bank Austria vloni na podzim veřejnosti připomněla, že vlastní sbírku FOTOGRAFIS, schraňující vesměs významná fotografická díla vzniklá od čtyřicátých let 19. století do osmdesátých let 20. století. Tuto přehlídku, obsahující na dvě stě padesát prací, nyní tedy hostí Praha.

Výtečná investice

K pochopení souvislostí je třeba se vrátit do poslední třetiny minulého století. Na jejím počátku byla fotografie již akceptována jako samostatná umělecká disciplína, avšak zatím jen jaksi teoreticky, ze zásady, ale nikoliv i galerijně a tržně. První dražba fotografií se uskutečnila v roce 1961 v Ženevě, první fotografická prodejní galerie byla otevřena až roku 1969 v New Yorku.

o výstavě

FOTOGRAFIS collection reloaded - Poklady světové fotografie 19. a 20. století.

Kurátoři Heike Eipeldauer, Lisa Kreil, Florian Steininger (Kunstforum Wien) a Olga Uhrová (Národní galerie v Praze).

Národní galerie, Palác Kinských, 2. patro, Staroměstské náměstí 12, Praha 1, výstava trvá do 8. února 2009, otevřena je denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin. Základní vstupné 150 korun (zároveň opravňuje návštěvníka  k prohlídce stálé expozice umístěné v 1. patře paláce Kinských); o víkendu 7. a 8. února bude vstup zdarma v rámci oslav 213. výročí založení NG.

Tady ovšem může být vložena československá vsuvka. 30. prosince 1957 byla v nové výstavní síni národního podniku Fotochema v Praze na Jungmannově náměstí jako zahajovací výstava instalována přehlídka tuzemské novinářské fotografie. V polovině roku 1958 tato síň zahájila svůj pravidelný provoz – a stala se první evropskou galerií specializovanou na fotografii; dodejme a zdůrazněme ovšem, že byla galerií neprodejní. Nicméně vezmeme-li zároveň v potaz, že zároveň v osmapadesátém roce vyšel ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění první svazek edice Umělecká fotografie (Anna Fárová: Henri Cartier-Bresson), řady, která náležela k prvním edicím fotografických monografií na světě, vidíme, že Československo tehdy bylo, co se týče přístupu k umělecké fotografii, zemí bezmála avantgardní. Ale tuto pozici v následujících desetiletích pozvolna ztrácelo…

Poklady české fotografie

Zamyšlení fotografa a fotografického kritika Josefa Mouchy nad českou fotografií, fotografickými sbírkami, nad tragickým stavem fotografických přírůstků do státních fondů umění i nad vztahem Národní galerie k fotografii čtěte zde.

Ale zpět do Rakouska. Ve Vídni se ryze fotografická galerie zrodila následujícího roku, založili ji Anna Auerová a Werner H. Mraz. V roce 1974 ti dva otevřeli jednání o vzniku veřejné fotografické sbírky v Rakousku. Pochopení našli u Österreichische Länderbank (Rakouské Zemské banky). První nákup se uskutečnil v říjnu 1975, v roce 1987 se sbírka uzavřela, nákupy ustaly, Anně Auerové coby odborné poradkyni již nebyla prodloužena smlouva.

Nynější výstava dokládá, že onen tucet nákupních let byl velice dobrou, předjímající investicí. Už proto, že ceny špičkových fotografických děl tenkrát byly – ve srovnání s dneškem – více než přijatelné. Rakouské získávání akvizic se koncentrovalo na tři základní okruhy: na ranou fotografii (tedy na snímky exponované kolem poloviny 19. století), na piktorialismus (na tvorbu kolem roku 1900 usilující o popření dokumentárních schopností fotografie prostřednictvím měkce kreslících objektivů a dodatečných, "malířských“ zásahů do pozitivu) a na novou věcnost (reagující na piktorialismus naopak důrazem na zobrazovací přesnost). Kromě toho se sbírka rozhojňovala o díla výrazných osobností jak meziválečné avantgardy (například Lászlá Moholyho-Nagye, Mana Raye či Jaromíra Funkeho), tak i novějších údobí, kromě jiného o práce Henriho Cartiera-Bressona nebo Diane Arbusové. A nakupovaly se i exponáty některých rakouských konkurence schopných autorů.

Kdy tohle tady zase uvidíme?!

Prezentaci umělecké sbírky je téměř vždy ošemetné hodnotit, respektive je třeba předem vyloučit nárok, že se v galerii potkáme s relativně úplným přehledem dané tvorby, jako je tomu u knižně publikovaných dějin umění. Jedna věc je sehnat reprodukce děl do tištěného svazku, druhá věc nakoupit ta díla jako taková. U sbírky FOTOGRAFIS lze konstatovat, že poskytuje velmi slušnou představu, jakým vývojem prošla fotografická tvorba v prvních sto letech své existence. U děl z druhé poloviny minulého století již není vyprávěn příběh fotografického média, nýbrž jeho další možnosti jsou útržkovitě naznačeny – ovšem náznak vedený třebas přes Arbusovou, přes její přízračné portréty obyčejných Američanů, stojí opravdu za vidění.

Nadto výstava v Paláci Kinských poskytuje celou plejádu takových vzácných příležitostí. Na vlastní oči tu lze spatřit většinou dobové zvětšeniny (tzv. vintage printy) fotografií – vedle autorů již výše jmenovaných – od Alfreda Stieglitze, Edwarda Steichena, Edwarda Westona, Andrého Kertésze, Paula Stranda, Weegeeho. Ale i bez obeznámenosti s dějinami fotografie: kolikrát se našinec může za život setkat s portrétem Charlese Baudelaire od Etienna Carjata nebo George Sandové od Nadara?

Trude Fleischmann: Rakouský hudební skladatel Alban Berg na smrtelné posteli, 24. prosince 1935

A tady už, nahlížíme-li na vlastnictví takových pokladů optikou českou, narážíme na ekonomicko-kulturně-ideologický dluh komunistického Československa: nákup světových fotografických děl, jenž by se nám dneska mnohonásobně zhodnotil, se tenkrát již nacházel za zdejším horizontem. To bylo možné v Rakousku sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, ne však v Československu té doby. A po listopadu 1989, kdy padly ideologické bariéry, tu k nákupům špičkových fotografických děl scházejí prostředky i vůle. 

Vadou na kráse pražské instalace FOTOGRAFIS je fakt, že návštěvník do rakouské kolekce rovnou, bez přípravy vpadne - naštěstí aspoň do těch starších prací. Kdežto základní informaci, o jakou expozici běží, jaká je její geneze, divák nalezne až v úplně posledním sále, na velkoplošném nástěnném tisku, jenž se pochopitelně měl nacházet na samém počátku instalace.

Autor: Kavárna


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Miroslav Kalousek po jednání s prezidentem Milošem Zemanem.
ZÁPISNÍK: Několik slov chvály

O jednom kolegovi novináři a o nadávání na média. O české otázce a třech divadelních představeních. A také gratulace Miroslavu Kalouskovi, to jsou témata...  celý článek

Miss America 2014 Nina Davuluri. Někteří Američané ji šmahem odsoudili jako...
ZÁPISNÍK. Miss America a vůdkyně Bobo. Papež poskytl interview

Hrozné, Miss America je mohemedánka. Pinožení u klausistů. Proč na rozdíl od Němců odsuzujeme velkou koalici. Rozhovor Svatého otce. To jsou témata zápisníku...  celý článek

Torontský starosta Rob Ford se přiznal, že v minulosti kouřil crack.
ZÁPISNÍK: Naše česká Kanada. Jak starosta řádil, lhal a měl podporu

Škromach oceňoval konspirační teorie. Srovnání: česká politika a starosta Toronta, který kouří crack, lže a pije. Boj proti drogám selhal. To jsou témata...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.