Podle komunistů byla památka Kašíka, Honzátka a Rošického zneuctěna tím, že ministr obrany Alexandr Vondra nedávno v USA vyznamenal bratry Mašínovy. Učinil tak na pohřbu Ctirada Mašína. Josef Mašín zůstal posledním žijícím členem skupiny, která se v roce 1953 vydala na útěk do západního Berlína.
Předseda Vojtěch Filip a šéf poslanců Pavel Kováčik s obsahem dopisu seznámili ostatní straníky na zasedání ústředního výboru, uvedla ČTK.
Oba bratry ocenil na nedávném pohřbu jednoho z nich nejvyšším českým vojenským vyznamenáním Zlatá lípa ministr obrany Alexandr Vondra. Premiér Petr Nečas v kondolenčním dopisu adresovaném pozůstalým Zdeně a Josefovi označil vyznamenání za výraz úcty ke statečnosti, s níž se skupina postavila komunistickému totalitnímu režimu.
Koho skupina bratří Mašínů na československém území zabila?
Oldřich Kašík
První obětí Mašínů se stal 37letý Oldřich Kašík, který měl v noci na 13. září 1951 službu na strážnici v Chlumci nad Cidlinou.
Vyučený koželuh Kašík ve svém životopise přiloženém k žádosti o vstup do SNB uvedl, že za války byl totálně nasazen v továrně Daimler-Benz v Nové Pace jako soustružník. V posledních dnech války se přidal k bojům proti okupantům a měsíc po německé kapitulaci se stal členem Svazu přátel SSSR.
Politicky se neangažoval až do roku 1947. Tehdy vstoupil do lidové strany, ale velmi rychle si to rozmyslel a k 1. 1. se stal členem KSČ. K rozhodnutí ho, jeho vlastními slovy, vedla "protidělnická politika" lidovců. U komunistů působil v okresní organizační komisi, byl důvěrníkem a pokladníkem závodní organizace KSČ a členem volební komise v květnu 1948.
Kašíkovi se stalo osudným to, že odolal ráně železnou tyčí do hlavy. Josef Mašín ho poté zastřelil a trojice z místa činu uprchla.
Po Kašíkovi, členovi Lidových milicí (nezákonné ozbrojené frakce zřízené komunisty), zůstala manželka a dvě děti ve věku šesti a devíti let. "Rodinný život vedeme spořádaný, aby i děti v socialisujícím prostředí vyrostly v řádné občany naší lidově demokratické republiky," psal Kašík v životopisu.
Ve služební přísaze (na její text z roku 1949 se podívejte zde) slíbil "věrnost lidově demokratické republice, nešetře své krve ani života, a revolučním vymoženostem pracujícího lidu".
Jaroslav Honzátko
V Čelákovicích měl 28. září 1951 noční službu Jaroslav Honzátko. Zkušený strážmistr vstoupil do řad SNB už 12. 6. 1945, už o měsíc později nastoupil k pohraničníkům v Hoře Svatého Šebestiána. U pohraniční stráže zůstal pět a půl roku.
Honzátko seděl v prosté služebně vybavené stolem a rohovým sekretářem. Ze zdi shlížela zarámovaná fotografie Klementa Gottwalda a nápis "SNB střeží tvou vítěznou cestu", když do místnosti vešli Ctirad Mašín, Milan Paumer a Zbyněk Janata. Cíl byl stejný jako v Čelákovicích, opatřit si zbraně.
Honzátka spoutali a ten si skupinu pečlivě prohlížel. Ctiradovi Mašínovi se vybavily zásady z partyzánského kurzu: Nesmí nás umět popsat tak, aby nás našli! A tak ho napřed chloroformovali a poté podřízli.
Honzátko měl velmi slušný kádrový posudek. Okresní velitel Národní bezpečnosti vrchní strážmistr Jeníček v roce 1951 ocenil, jak se Honzátko "úspěšně zapojil v zákrocích proti škůdcům veřejného zásobování v obci Toušeň, kde bylo odhaleno velké množství zásob potravin a jiného zboží".
Ačkoliv neobdržel zvláštní odměny a pochvaly, Honzátko - člen KSČ od 17. prosince 1948 - byl hodnocen jako "po stránce politické vyspělosti dobrý a snaživý, třídně uvědomělý, se všemi předpoklady politického růstu". Z povahových rysů Jeníček vyzdvihl jeho přímost, klidnost a skromnost.
Josef Rošický
Také pokladník Josef Rošický, kterého Josef Mašín zastřelil 2. srpna 1952, byl členem komunistické strany. Dokazuje to soupis věcí doličných, které vyšetřovatelé zajistili na místě činu - byla tam Rošického stranická legitimace. A také zbrojní pas na pistoli ráže 6.35 milimetru.
Rošický o otciStanislav Rošický Právu řekl, že jeho otec byl účetní ze staré školy, který neváhal oponovat ani komunistovi v čele národního podniku Kovolis Hedvíkov. Na otce vzpomíná jako na svědomitého a poctivého muže. |
Druhého srpna vezl Rošický, účetní národního podniku Kovolis Hedvíkov, 880 tisíc korun na výplaty po stromy lemované okresní silnici mezi obcemi Žleby a Potěhy na Čáslavsku.
Rošického jediný potomek, syn Stanislav, přišel o otce krátce před desátými narozeninami. Muž, který za první světové války bojoval na italské frontě, prý poté, co Josef Mašín vyhodil z auta řidiče a začal zajíždět do lesa, sáhl do saka pro pistoli.
Přestože o otci Stanislav tvrdí, že uměl střílet, Mašín podle něj dokázal z místa řidiče zaregistrovat, že sahá po zbrani, vzít z podlahy francouzský klíč a udeřit ho do hlavy. Pak mu vzal pistoli a zastřelil ho.
Ke smrti člena závodních milicí Rošického nicméně existuje i jiný výklad. Historik Jan Novák v knize Zatím dobrý (pracoval na ní s Josefem Mašínem) podává svědectví o tom, jak Mašín přinutil Rošického vystoupit. Teprve pak účetní sáhl po zbrani a Mašín se na něj vrhl.
Rošický mladší dále řekl, že neví, že by otec byl v KSČ. Proti tomu ale svědčí nalezená legitimace. O tom, že jeho otce zabili Mašínové, se podle Práva dozvěděl týden po přepadu (Ctirad Mašín tehdy byl už nějakou dobu uvězněn, pustili ho v létě 1953). Mašínové se spolu s Milanem Paumerem, Václavem Švédou a Zbyňkem Janatou vydali do západního Berlína o více než rok později.