Z boje o zdanění zaměstnaneckých benefitů jako jsou režijní jízdenky na dráze, odborářské rekreace či závodní stravování se poměrně záhy stal hlavně boj o hlasy voličů doprovázený smrští tiskových zpráv od jednotlivých politických stran.
Jejich počínání bylo celkem předvídatelné a sotva může ovlivnit volební výsledky. Do role zachránce modré železniční armády se stylizoval šéf ČSSD Jiří Paroubek. Zjevně počítá s tím, že dostane volební hlasy od těch téměř 200 tisíc lidí, kteří mají za hubičku režijní jízdenku, i když téměř čtyři pětiny z nich na dráze nepracují a jízdenku těžce dotovanou státními Českými drahami mají jen jako rodinní příslušníci železničářů.
"Svým rozhodnutím a výroky přebírají ODS a TOP 09 plnou odpovědnost za případnou stávku," psal v různých obměnách v tiskových zprávách v průběhu tohoto týdne. Paroubek má ale svým způsobem štěstí, že ke stávce dopraváků zatím nedošlo.
Hlasy železničářů pro jeho stranu by mohly kompenzovat hlasy řady jiných občanů, jejichž hněv vůči odborářům by se v případě stávky nejspíš také obrátil proti jejich zastáncům - tedy i proti Paroubkovi.
Zřejmě daleko od pravdy není v tomto případě senátor ODS Jaroslav Kubera, který v pátek při projednávání zaměstnaneckých benefitů v Senátu prohlásil: "Vyhrožování stávkou je lepší taktika než stávkovat. Jejich postup udržuje společnost v nejistotě."
Jak se radovali "zachránci" před stávkou
Hlavní roli spasitele před stávkou si pro sebe rezervovali lidovci, jejichž postoj byl - jako téměř vždy - dvojznačný. Ve Sněmovně pro změnu zákona o DPH týkající se zaměstnaneckých výhod nehlasovali, aby jedním dechem avizovali, že když se zákon ze Senátu vrátí, tak pro něj ruce zvednou.
To vše doprovázeno radostným zvoláním místopředsedkyně KDU-ČSL Michaely Šojdrové, že křesťanští demokraté pomohli odvrátit stávku a že se opět ukázalo, jak je "středová politika KDU-ČSL na české politické scéně nezastupitelná".
Raduje-li se strana z toho, že její hlasy jsou klíčové pro to, kdo zleva či zprava dá dohromady 101 hlasů a vyžívá-li se v tom, že může dát palec tu na jednu, tu na druhou stranu - místo toho, aby řekla jasný názor - není divu, že se v poslední době musí poněkud s obavami dívat na volební preference. Voliče už tato taktika přestává bavit.
Kdo lépe osloví pravicové voliče?
Občanští demokraté a TOP 09 se při sporu s odboráři utkali i mezi sebou o to, kdo lépe hájí názory pravicových voličů, pro něž je ustupování odborářům nepřijatelné. Jejich souboj dopadl nerozhodně.
Kalousek bodoval, když se hrdě přihlásil, že to byl on, kdo před časem bez větší pozornosti navrhl změnu, která nyní tak rozlítila odboráře. ODS se zase před před pravicovými voliči blýskla nekompromisním vystupováním a prohlášeními, že vydírání se neustupuje.
Jenže ani ona si neodpustila předvolební dloubnutí, když řekla, že ČSSD se na hrozbě stávkou domluvila s odboráři. Jasný důkaz ale nepředložila.
Svou auru populárního premiéra si pošramotil i Jan Fischer, když v parlamentu vysvětloval, proč ustoupil odborářům. "Mým úkolem bylo a je dovést zemi v klidu k parlamentním volbám. Považuji za nejdůležitější, aby moje vláda nepřispívala k vyostřování už tak napjaté politické situace v zemi," řekl Fischer. Až příliš bylo za těmito slovy slyšet volání po pověstném "klidu na práci", jímž se zaklínali komunisté před rokem 1989.
Když k tomu přičteme až dojemnou shodu politiků, že si sami nebudou krátit své vlastní benefity (nezdaní si náhrady, které dostávají k platu), vychází z toho, že na sporech o (ne)stávku odborářů vydělá některá strana stěží. Dohromady předváděly dost pokleslou podívanou a v pestrém kotlíku předvolební zábavy uvařily dost nechutný pokrm.
