Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

POHLED: Moje koloběžka a mé cesty do školy s Václavem Havlem

  11:37aktualizováno  11:37
Když se řekne Václav Havel, vybaví se mi dětství. A to nikoli v obecné rovině, ale v rovině velice soukromé. Václav Havel totiž se svou ženou Olgou bydlel až do druhé poloviny 80. let v družstevním domě hned vedle bytu, v němž bydlela má rodina. On pobýval U Dejvického rybníčku číslo 4, my v čísle 2.

Někdejší prezident Václav Havel (18. 11. 2009) | foto: ČTK

Snad nejstarší historka, kterou vyprávím a mám v hlavě: když jsem coby velice malé dítě jezdil po ulici na koloběžce. On, co si pamatuji, vystoupil z auta a věnoval mně, mírně obtloustlému chlapci, plechovku Coca-Coly. Já si ten příběh samozřejmě jako malý nezapamatoval kvůli Václavu Havlovi, ale kvůli té plechovce. To totiž bylo něco, prodávala se pouze v Tuzexu a za bony.

Teprve později mi řekli, kdo mi tu plechovku vlastně dal, že bony dostával za autorská práva ke svým divadelním hrám. A ještě o něco později dodali, že Václav Havel byl (cola-necola) za své názory komunistickým režimem uvězněn (a ještě později, že ve vězení málem umřel).

Zemřel V. Havel

Další výrazná vzpomínka pochází z dob, když už jsem byl o něco starší. Chodil jsem ráno do školy a odpoledne ze školy a všímal jsem si, že v autech sedí jacísi pánové, zívají a občas se dívají na malou televizi. To taky bylo něco, takový přijímač přímo v autě. Že šlo o tajné policisty komunistického režimu, mi řekli opět o něco později.

Postupně jsem začal vnímat, jak se Havlovi stali důležitou součástí příběhů naší ulice. Od domu, kde bydleli a který původně vedl jen do zahrady, prorazili stavebníci druhou cestu ven a postavili branku. Policistům však dlouho trvalo, než pochopili, že jim Václav Havel utíká právě touto druhou stranou, a začali hlídat i ji.

Dalším významným zdrojem příběhů byli jejich psi, tuším, že se jmenovali Ajda a Golda. Dostávali velikou volnost, vrtali se v popelnicích, a pouze když hlučeli, zakřičela na ně Olga jejich jménem, aby přestali. Taktéž, když jsem se já snažil vychovávat našeho psa, aby nežral hnusy, a dával mu proto (přesně podle příručky) pohlavky srolovanými novinami, Olga Havlová vyšla na balkon a začala mě poučovat, že tak nemám činit, že i pes potřebuje nějakou svobodu. Tuto historku jsem posléze s mírně ironickým úsměvem vyprávěl, šlo patrně o jednu z prvních ironií, kterých jsem se v životě dopustil.

Logicky, když se Václav Havel odstěhoval, osobní rozměr ustoupil do pozadí a začal dominovat obraz vůdce opozičního hnutí, symbol revoluce, pádu komunismu a obnovení svobody, jehož jsem (stejně jako ony změny) coby adolescent nadšeně podporoval.

Pochopitelná utopie

Když jsem pár let po převratu začal pracovat v novinách, psával jsem už o Václavu Havlovi kritické články. Dnes by některé z nich působily jurodivě či roztomile útočně, na druhé straně prezidentu Havlovi šla praktická každodenní domácí politika a pohyb v ústavních institucích opravdu jen se střídavými úspěchy.

Nelíbila se mi také jeho kritika západní demokracie a odpor vůči politickému stranictví, přišlo mi to utopické stejně jako jeho odmítání hypermarketů a rohlíků v nich. Avšak v druhé půli jeho prezidentství a po něm, mi začalo zjevně s postupujícím koncem mé legrační mladické zaťatosti docházet, že jeho utopie a snaha o systémovou nápravu jsou při pohledu na nynější stav západní demokracie přinejmenším pochopitelné. A hlavně že bez jeho snílkovství by nebylo ani jeho obdivuhodné odvahy, kterou bez přehánění dodával naději bojovníkům za svobodu po celé planetě.

Kondolenční kniha

Pošlete smuteční dopis přes iDNES.cz

A zde přichází moje druhá převažující vzpomínka. Všechny více či méně hnusné režimy, všichni tyrani museli z podstaty nesnášet příběh, jak se prezidentův vězeň svědomí stal sám prezidentem. Četl jsem a slyšel, jak jeho jméno vzývají kritici čínského režimu, barmské tyranie a kubánské diktatury. Jak moc je v cizině mezi vzdělanými lidmi uctívaný. A opět nepřeháním, mě tento jeho věhlas dojal. Viděl jsem natřískanou posluchárnu univerzity v německém Řezně, kde lidé čekali jen na něj. Čekali, i když měl ukrutné zpoždění. To bylo opět něco.

Moje dětství a mládí skončilo

Když tedy dorazila zpráva o jeho smrti, zatrnulo mi. Že se jeho zdraví velice zhoršuje, se vědělo, ale já pořád nějak věřil, že nás překvapí, protože měl vždy tuhý kořínek; že tu bude ještě dalších deset let.

Můj první pocit po přečtení té zprávy byl, že moje dětství a mládí skončilo (a jak jsem se dozvěděl od kolegy z Lidových novin, nebyl jsem v tomto pocitu zdaleka sám).

Můj druhý pocit už byl stručný: Čest Václavu Havlovi!

A že by si tu Nobelovu cenu míru, kterou nedostal, zasloužil mnohem více než jiní laureáti.

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Místopředsedové ČSSD Milan Chovanec a Lubomír Zaorálek hovoří s novináři před...
ČSSD by mohla skončit v opozici, řekl Chovanec. Sjezd bude v dubnu

Mimořádný sjezd ČSSD by se měl konat v Hradci Králové 7. dubna, řekl po večerním jednání užšího vedení strany její úřadující šéf Milan Chovanec. V tento den...  celý článek

Karel Schwarzenberg a Jiří Pospíšil v pražském štábu TOP 09. (21. října 2017)
Pospíšil podal přihlášku do TOP 09. Objevují se hlasy, že by ji měl vést

Europoslanec a bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil podal přihlášku do TOP 09. O možné kandidatuře do vedení strany je ale podle něj předčasné mluvit....  celý článek

Interaktivní mapa volebních výsledků
Dali vaši sousedé hlas Pirátům nebo ODS? Projděte si podrobnou mapu

Zajímá vás, kde dopadli nejlépe při letošních volbách Piráti nebo SPD Tomia Okamury. Redakce iDNES.cz připravila unikátní interaktivní mapu, díky které si...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.