Špidlova Pohádka léta syčí spoustou sociálních "s" - podpory rodin, všem dětské přídavky, bezplatné zdravotnictví, příspěvky na školní pomůcky, peníze pro novorozeňata, výstavba sociálních bytů, podpora nájemníků. Socialista jásá. Do kapes chudších lidí přitečou další miliardy.
Jásat může i antisocialista, přečte-li si pasáže o investicích do ekologie, na učitelské platy, pro vědu, o pomoci při restrukturalizaci regionů s velkou nezaměstnaností. I tady ovšem budou muset jednosměrně téci desítky miliard. Kde je vláda vezme? Bude potřebovat na rozdávání mnohem větší prasátko než v minulých letech, kdy se už zadlužovala.
Zatímco výdajovou stránku příštího čtyřletého rozpočtu popisuje návrh ČSSD do konkrétních detailů, příjmová je odbyta obecným konstatováním, že daňové břemeno zůstane stejné. Bolavý rozpor mezi neutěšeným stavem veřejných pokladen a přeútěšnou sociální politikou balí do obezřetných slov o nutnosti přiblížit se maastrichtským kritériím. Hodlá zahájit reformu veřejných financí. Pozor - ale takovou, aby nebyl ohrožen sociální smír.
Špidlovi můžeme věřit, že vážně chce připravit zemi na vstup do evropských struktur. Jak ovšem zařídí, aby se mohlo více utrácet a současně i více šetřit než dosud? Jak, když podnikatelům sváže ruce rigidním zákoníkem práce? Taktně mlčí.
V mlčení je ukryto nebezpečí. Tím spíš, že byrokracie za Špidly nezhubne, sociální a mzdové výdaje stěží klesnou a kostra prodělečného penzijního systému zůstane. Majetková přiznání či registrační pokladny chybějící miliardy rozhodně nevykouzlí. Zcela na místě je obava, že tím, kdo odnese Špidlovu vládu, nebudou bohatí, nýbrž vzdělávání. Podstatné části mladých zůstanou vyšší studia nadále uzavřena. Lepší vzdělání zůstane elitní záležitostí, neboť ČSSD nenabízí školství žádnou mimořádnou injekci.
Říká se, že obrat doleva se Špidlovou vládou nehrozí. Hrozí však stagnace včetně toho nejdůležitějšího - budoucnosti národa, jemuž pořád nedochází, že blahobyt nezajistí podpory všeho a všech, ale vzdělání, tvůrčí tvrdá práce... a zase vzdělání.
